Víte, že tato československá kráska bodovala na Miss World v roce 1967. Kam se hrabe Kuchařová
Sledovat v Google Zprávách
Tento titulek může znít drze, možná až neuctivě k naší jediné Miss World, Taťáně Kuchařové. Nejde však o srovnání krásy, ale především o porovnání dvou světů, které dělí čtyřicet let a jedna železná opona.
Zatímco oslnivé vítězství Taťány Kuchařové v roce 2006 bylo triumfem v éře otevřených hranic a profesionálních týmů, příběh její předchůdkyně je o zdolávání téměř neviditelných překážek. Možná si ani neuvědomujeme, jak těžké bylo pro mladou ženu z komunistického Československa dostat aspoň šanci stanout na světovém pódiu.
Náhodná velvyslankyně z Košic
Příběh Alžběty Štrkulové je plný improvizace a nečekaných zvratů. Talentovaná tanečnice a v patnácti letech historicky první televizní hlasatelka košického studia se do světa krásy dostala náhodou.
V roce 1967, kdy už studovala přírodovědeckou fakultu, vystupovala se svým folklórním souborem na akci, kde probíhalo i krajské kolo soutěže krásy. Když několik přihlášených dívek nedorazilo, organizátoři poprosili tanečnice, aby zaplnily prázdná místa.
Alžběta souhlasila a na pódium šla naprosto nepřipravená, dokonce bosá, protože pro ni nesehnali boty. Svým přirozeným šarmem porotu okouzlila a vyhrála.
Tento moment dokonale ilustruje tehdejší dobu. Neexistoval žádný průmysl krásy, týmy vizážistů ani manažerů. I na celostátní finále v Ostravě si musela sama ušít plavky, protože v obchodech nebylo nic, co by odpovídalo světovým trendům. Její úspěch se rodil z autenticity, ne z profesionální přípravy.
Soutěž krásy jako politický zázrak
Samotná existence Miss v roce 1967 byla malým politickým vítězstvím. Po roce 1948 byly tyto soutěže zavrženy jako „buržoazní přežitek“. Změnu přineslo až uvolňování v 60. letech, které předznamenalo Pražské jaro.
Společnost se probouzela a soutěž krásy byla symbolem této křehké svobody. Zajímavostí je, že v porotě, která Alžbětu korunovala, zasedl i spisovatel Milan Kundera. Nešlo jen o míry 96-64-98, ale i o všeobecný přehled a společenské chování.
Vítězstvím se Alžbětě otevřela cesta do Londýna na Miss World. Jako první reprezentantka Československa na sebe vzala obrovskou odpovědnost. Pro západní média byla senzací – dívka z komunistického bloku, která mohla konkurovat kráskám z celého světa. Okamžitě se zařadila mezi favoritky.
Ve finále 16. listopadu 1967 se v konkurenci 55 dívek probojovala na fantastické 5. místo. Nebylo to jen sportovní umístění, byl to mimořádný diplomatický triumf. Důkaz, že i za železnou oponou žijí moderní a sebevědomé ženy.
Dokonalé vítězství za rovných podmínek
O desítky let později, v roce 2006, se scéna úplně změnila. Když ve Varšavě soutěžila Taťána Kuchařová, svět už byl jinde.
Česká republika byla sebevědomým členem EU a Taťánu podporoval celý tým profesionálů. Její cesta na vrchol nebyla dílem náhody, ale pečlivého plánování. Nebyl to boj proti systému, ale vítězství díky němu. Potvrdila tak jediné – v rovných podmínkách může být Češka nejlepší na světě.
Dvě cesty, jeden cíl
Porovnávat tyto dva úspěchy je jako srovnávat jablka a hrušky. Alžběta Štrkulová soutěžila v době, kdy samotná účast byla politickým gestem. Byla odkázána sama na sebe a její páté místo bylo aktem boření bariér.
Taťána Kuchařová naopak soutěžila v době, kdy bariéry už neexistovaly, a její vítězství bylo triumfem krásy a profesionality na globálním hřišti.
Příběh Alžběty Štrkulové byl po srpnové invazi v roce 1968 na dvacet let zapomenut. Její „západní“ úspěch se v normalizační době nehodil. Přesto její odkaz přetrval. Taťána reprezentuje úspěch v době svobody. Alžběta ztělesňuje individuální odvahu, která na krátký okamžik prosvětlila svět skrze železnou oponu. Obě jsou nádherné ženy a každá je ikonou své jedinečné éry.
