Dnes se ve 20:00 vylidní ulice Česka. CS film vysílá nejkrásnější český film všech dob

Existují filmy, které nestárnou. Ať je pustíte kdykoli, mají pořád stejnou sílu, poetiku i chuť po životě.

Přesně takový je Konec starých časů – nádherná adaptace románu Vladislava Vančury, kterou v roce 1989 natočil Jiří Menzel. Film, ve kterém se mísí humor, melancholie, poezie i jemná ironie, patří k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie nabídla po revoluci. Je to příběh o časech, které končí, o lidech, kteří se s tím nedokážou smířit, a o kouzlu, které si i tak zachovává svou sílu.

Starý svět mizí, nový se teprve rodí

Děj se odehrává krátce po první světové válce, kdy se rozpadá starý svět šlechty a vzniká nový řád. Do polorozpadlého zámečku Kratochvíle přijíždí domnělý ruský kníže Alexej Megalrogov, kterého s nadhledem i noblesou ztvárnil Josef Abrhám. Spolu s ním vstupuje do děje i dávný svět romantiky, fantazie a gentlemanství – ten, který už v novém Československu nemá své místo.

Film je zároveň jemnou satirou i nostalgickou vzpomínkou. Na jedné straně stojí postavy, které věří v ideály, kouzlo a eleganci minulosti, na druhé praktici, kteří vidí jen majetek, zisk a vlastní prospěch. „Konec starých časů“ tak není jen o jedné době – je to nadčasový příběh o střetu hodnot, který je aktuální i dnes.

Herecký koncert i pastva pro oči

Kromě Abrháma podává brilantní výkon Rudolf Hrušínský, který hraje zámeckého správce Stoklasu – rozumného muže, který ale nakonec také podlehne kouzlu šlechtické fantazie. Po jeho boku excelují Marián Labuda, Jaromír Hanzlík nebo Jan Hartl, každý s dokonale vystiženým charakterem.

Nejde však jen o herectví – Menzelův film je vizuální lahůdka. Kamera Jaromíra Šofra maluje obraz za obrazem jako starý olejomalebný portrét. Kombinace zlatého světla, letního venkova a dobových kostýmů vytváří atmosféru, která doslova voní minulostí. Hudba Jiřího Šusta navíc podtrhuje poetický rytmus vyprávění, které plyne pomalu, ale s obrovským kouzlem.

Na první pohled se může zdát, že jde o lehkou komedii. Ale čím víc se do filmu ponoříte, tím víc zjistíte, že Menzel a Vančura mluví o lidské povaze. O tom, že člověk má v sobě kus snílka i realistu, že potřebuje sny, ale zároveň se bojí ztráty jistot. Kníže Megalrogov, ať už je pravý nebo ne, představuje všechno, co v lidech zůstává – víru, fantazii, svobodu a schopnost vidět svět s nadhledem.

Vančurovský jazyk a Menzelův humor tu jdou ruku v ruce. Dialogy jsou poetické, vtipné a zároveň plné životní moudrosti. Každá věta má váhu a přitom působí lehce, jako by se rodila z čiré radosti z vyprávění.

Proč byste se měli dívat právě teď

„Konec starých časů“ je film, který se neokouká. I po více než třiceti letech působí čerstvě, možná právě proto, že v sobě nese něco, co v dnešní době často chybí – gracióznost, úsměv a laskavou ironii. Je to film, který hřeje jako čaj po dešti. Film, který vás pobaví, ale i pohladí po duši.

Na serveru ČSFD má hodnocení téměř 80 % a mnozí diváci ho označují za jeden z nejhezčích českých filmů vůbec. Není divu – v každém záběru je cítit láska k jazyku, k lidem i k minulosti. Pokud jste ho ještě neviděli, dejte mu šanci. A pokud ano, pusťte si ho znovu. Protože „Konec starých časů“ je přesně ten film, ke kterému se člověk rád vrací – tak jako ke starým přátelům.

Zdroj: filmovyprehled.cz, csfd.cz, dvojka.rozhlas.cz, YouTube