Rodina Tomáše Kluse se z domku s hliněnou pecí přestěhovala do luxusní ekovily snů. Podívejte na tu krásu
Sledovat v Google Zprávách
V krabicích šustí papír, děti běhají bosky po hladké podlaze a z kuchyně voní první čaj v novém domově. Po letech plánování se Klusovi zabydleli v domě, který stojí u lesa a dýchá spolu s přírodou. Dnes vám ukážeme, jak jejich ekovila vypadá, co umí a proč ji Tomáš Klus tak dlouho a cíleně chtěl.
Kdo Tomáše Kluse sleduje, ten ví, že z ruchu Prahy utekl s rodinou k lesu a šest let skládal cihlu k cihle a nápad k nápadu, až vznikl dům, který není jen pěkný, ale taky ohleduplný. Stěhování proběhlo v roce 2021 a první fotky nového domova tehdy sdílel i s fanoušky – s hrdostí i dojetím. Na záběrech jsou vidět čisté a vzdušné interiéry, velká okna a jemné detaily, které dělají domov domovem.
Jak dům vypadá: světlo, výhled a klid
Velká prosklená okna otevírají dům směrem do zeleně a nechávají dovnitř proudit světlo od rána do večera. Interiér sází na přírodní materiály a klidné, nadčasové linie. Betonová podlaha působí moderně a prakticky, dřevo hřeje na dotek i pohledem. Všechno je promyšlené tak, aby se tu dobře žilo pětičlenné rodině – nechybí tu místo pro společné vaření, kouty na hraní a malý tichý úkryt pro kytaru. V minulosti Tomáš s nadsázkou přiznal, že dřeva nakonec není tolik, jak se čekalo, a že v domě dostal prostor i beton, důležitější než romantická představa ale zůstala funkčnost a šetrnost.
Nechybí tu ani umění na zdi, což je detail, který potěší při každém průchodu chodbou. Klus tehdy mluvil o vysněné zdi pro obraz, který je rodinným talismanem. Jde tedy o malé potvrzení toho, že domov je i o malých detailech.
Soběstačnost v praxi
Tady nejde jen o hezké bydlení. Dům je navržen tak, aby byl energeticky úsporný a co nejvíc soběstačný. Na střeše najdete solární panely, teplo zase zajišťuje tepelné čerpadlo a je tu i systém hospodaření s dešťovkou. Zajímavá je i kořenová čistička, která vrací krajině, co je její. Všechno dohromady snižuje účty za energie i stopu, kterou tu rodina nechává. Klus o tom mluví dlouhodobě: „Postavili jsme téměř soběstačný dům… se systémem na zadržování a hospodaření s dešťovou vodou,“ říká v rozhovorech zaměřených na udržitelný život.
Právě tahle volba se ukázala jako prozíravá i ekonomicky, když přišla energetická krize. Rodina měla hotové panely i čerpadlo, takže si její dům velkou část energie vyrobil sám. U investic do technologií tak nejde jen o ekologii, ale i o klidnější spaní.
Proč právě takový dům chtěl?
Tomáš Klus se netají tím, že se snaží žít zodpovědněji vůči planetě: nelétá, omezuje nákupy, přemýšlí, odkud věci přicházejí a kam odcházejí. Dům je tedy logickým vyústěním tohoto chování. Je místem, kde se jeho postoje proměnily v denní rutinu. Voda, energie, materiály, zahrada… všechno tu má smysl a posloupnost. A když mluví o domově, mluví i o dětech: učí je trpělivosti, vztahu k přírodě a obyčejné radosti z toho, že strom roste, když mu dáte čas. Není to gesto na efekt, ale praktický životní rámec.
Zároveň přiznává, že k soběstačnosti vedla dlouhá cesta – od prvotní ideje přes volbu materiálu až k finálním technologiím. Důležité bylo, aby toho dům moc nepotřeboval a co nejvíc využíval to, co má k dispozici sám ve svém okolí. Tenhle záměr zmiňoval už v době, kdy stavba začínala. Ptáte se, jestli to bylo drahé? Ano, ale později se investice vrátí.
Šest let očekávání a první noc
Pamatujete si ten okamžik, kdy jste si poprvé lehli do nové ložnice? Klusovi to popsali přesně. „Dnes poprvé noc tady,“ stálo u fotek, kde je vidět radost z uzavřené etapy. Byla to vymodlená chvíle po letech přestaveb, přesunů a provizorií v malém domku, kde vyrostlo i třetí z jejich dětí. A pak konečně – klid, prostor, zahrada a les za hranicí pozemku. Klusovi si nepostavili jen hezký dům. Postavili si systém, který jim dává svobodu a smysl.
