Tereza Kostková si pořídila nebezpečného domácího mazlíčka. Vůbec se nehodí ke krásné a křehké ženě
Sledovat v Google Zprávách
Herečka a moderátorka Tereza Kostková působí jako ztělesnění klidu, profesionality a jemného humoru. A pak přijde informace, že doma má krajtu královskou, samičku jménem Darth, která zabírá místo v posteli i v představách publika. Jenže právě tenhle kontrast otevírá zajímavou otázku: co vlastně znamená mít doma hada a pro koho je takový mazlíček vhodný.
Od chebského jeviště po televizní prime time
Tereza Kostková se narodila v roce 1976 do herecké rodiny, vystudovala Vyšší odbornou školu hereckou a začínala v Západočeském divadle v Chebu. Postupně se přesunula do pražských scén, dlouhodobě ji mohou diváci vidět v Divadle pod Palmovkou a v dalších souborech. K širšímu publiku se dostala díky seriálům jako Pojišťovna štěstí nebo Ordinace v růžové zahradě a hlavně jako spolumoderátorka StarDance, kde roky reprezentuje uhlazený, spolehlivý, lidský styl moderování.
Tahle profesionální tvář kontrastuje s faktem, že doma chová krajtu královskou. Had původně dorazil kvůli synovi Antonínovi, ale podle rozhovorů patří péče i sympatie nakonec hlavně Tereze. Darth je samice, přibližně metr a něco dlouhá, noční tvor, který většinu dne prospí ukrytý. A přesně tady začíná rozpor mezi mediálním titulkem a realitou.
Nebezpečný mazlíček, nebo démonizovaný tvor
Krajta královská patří mezi škrtiče, není jedovatá a v zajetí dosahuje obvykle délky okolo 120 až 150 centimetrů. Statistiky z evropských chovů dlouhodobě ukazují, že tento druh je jedním z nejčastějších hadů v hobby chovech právě proto, že je spíše klidný, má předvídatelné chování a při správné péči nebývá agresivní. Jako rizikový bývá označován hlavně tam, kde se podcení odpovědnost majitele: špatné zajištění terária, manipulace dětmi bez dozoru, stresování zvířete.
Pro člověka běžné konstituce nepředstavuje krajta královská reálnou smrtelnou hrozbu. Nebezpečný je spíše mýtus, kombinace iracionálního strachu z hadů a mediálního efektu. To však neznamená, že jde o mazlíčka bez nároků.
Co všechno obnáší krajta v obýváku
Teplota, světlo, úkryty
Krajta královská pochází ze západní a střední Afriky. Potřebuje stabilní teplotní rozmezí: vyhřívanou část kolem 31 až 33 stupňů a chladnější zónu kolem 26 stupňů. Vlhkost se udržuje přibližně mezi 50 a 70 procenty podle fáze svleku. Nedostatečné teplo nebo sucho vedou k nechutenství, špatnému svleku, infekcím dýchacích cest. Tyto problémy patří mezi nejčastější důsledky špatného chovu podle veterinárních zpráv a odborných chovatelských příruček.
Naprostou samozřejmostí jsou úkryty: minimálně dva, v teplé i chladné části. Had, který se nemá kam schovat, je ve stresu, hůře žere a častěji reaguje obranným kousnutím.
Krmení a manipulace
Dospělá krajta královská se krmí zhruba jednou za 10 až 14 dní, mraženými a následně rozmraženými a ohřátými hlodavci odpovídající velikosti. Krmení živou kořistí může vést k poranění hada a většina odborných doporučení ho nedoporučuje.
Manipulace má být klidná, bez rychlých dotyků shora. Had není plyšová hračka, ale zvíře, které toleruje kontakt, pokud se cítí bezpečně. Základní pravidlo: před manipulací čisté ruce, po manipulaci opět, kvůli hygieně i respektu k zoonózám.
Proč se to nemusí hodit každému
Krajta královská se do života Terezy Kostkové vešla i proto, že rodina chápe, že jde o dlouhodobý závazek. Had se může v zajetí dožít 20 i více let. Počítá se s náklady na terárium, techniku, elektřinu, krmivo, pravidelné kontroly, případně specializovaného veterináře, kterých je v Česku stále omezený počet.
Ne každý domov je připravený na mazlíčka, který u návštěv vyvolá paniku, děti ho nemohou spontánně hladit a není možné ho brát jako dekoraci na sociální sítě. Hadi jsou citliví na stres a časté vytahování může být pro ně problém, i když na fotkách vypadají efektně.
Legislativně spadá krajta královská mezi regulované druhy, je potřeba doložit legální původ a respektovat pravidla pro chov. To je aspekt, na který mnoho zájemců zapomíná.
Titulky o nebezpečném mazlíčkovi u něžné moderátorky znějí dramaticky, ale skutečný příběh je o zodpovědnosti, trpělivosti a respektu ke zvířeti, které funguje úplně jinak než pes nebo kočka. Kdo uvažuje o podobném chovu, měl by se nejdříve seznámit s nároky druhu, mluvit s chovateli, řešit veterináře a teprve potom řešit atraktivní fotky.
Tereza Kostková tak nevědomky dělá jednu užitečnou osvětu. Ukazuje, že exotický mazlíček není hračka, ale plnohodnotný tvor s konkrétními potřebami. A že nehodit se do zaškatulkované představy veřejnosti ještě neznamená dělat něco špatně.
