Retro kvíz pro milovníky starých filmů: Kultovní hlášky Vlasty Buriana. Všechny dá jen filmový guru

Vlasta Burian měl dar, který se nedá naučit. Stačilo, aby se objevil na scéně a v sále to ožilo. Jeho přítomnost byla jako jiskra, která rozsvítila i nejšedší den. A i když od jeho časů uběhlo víc než půl století, pořád se smějeme stejným hláškám, jako by byly vymyšlené včera.

Když se řekne první republika, většina lidí si vybaví eleganci, hudbu a smích. A právě tam, uprostřed té doby, stál on. Vlasta Burian. Herec, který uměl proměnit i obyčejnou větu v zážitek. Měl v sobě lehkost, kterou nejde předstírat a oči, které se smály dřív než ústa. Každý jeho film byl jiný, ale v každém byl kus jeho srdce. Hrál jako někdo, kdo přesně ví, co dělá, a zároveň si to celé užívá.

Král české komedie

Narodil se v Liberci roku 1891 a už od dětství byl neposedný. Měl rád společnost a chtěl bavit lidi. Ve škole byl prý neustále za třídu, která se směje. Hrál fotbal, zpíval, vymýšlel drobné scénky a zkoušel, co všechno si může dovolit. Když se poprvé postavil na jeviště, bylo jasno. Tohle bylo jeho místo. Publikum reagovalo okamžitě, smích zaplnil sál a on pochopil, že tohle je ten okamžik, který bude chtít znovu a znovu.

V době, kdy se český film teprve rodil, se stal jeho symbolem. Filmy jako Ducháček to zařídí, U pokladny stál, To neznáte Hadimršku nebo Přednosta stanice zná snad každý, kdo má rád staré filmy. V nich byl všechno možné. Zmatený úředník, chytrák s nadhledem i komik, který dokázal rozesmát i bez slov. Měl mimiku, která mluvila sama. Kamera ho milovala, protože on s ní uměl tančit.

Burianovy hlášky se staly součástí českého jazyka. Lidé si je opakovali, aniž by si uvědomovali, odkud pocházejí. Měl dar tvořit humor, který nebyl laciný ani krutý. Uměl se vysmát lidské marnivosti, a přitom zůstat laskavý. Jeho vtip byl přesný, ale nikdy neubližoval. V tom byla jeho velikost.

Říká se, že opravdový komik musí rozumět smutku. Burian ho znal. Jeho osobní život nebyl vždy jednoduchý, ale před kamerou to nikdy nebylo znát. Smích byl pro něj způsob, jak přežít. A možná proto jeho humor působí opravdově i dnes.

Odkaz, který zůstal

Dnes už víme, že Vlasta Burian nebyl jen hercem. Byl fenoménem, který dokázal ovlivnit způsob, jakým se lidé smáli. Jeho filmy nejsou jen staré černobílé záznamy. Jsou jako zrcadlo doby, která měla styl, nadhled a kouzlo, jaké se už těžko hledá. Každý jeho pohled, každé gesto mělo význam.

Když si pustíme jeho filmy, něco se stane. Najednou je tu klid. Smějeme se, ale jinak. Pomalu, s úctou. Protože víme, že sledujeme někoho, kdo tu byl dřív než my a přesto nás stále rozumí. Vlasta Burian byl muž, který dokázal proměnit obyčejný okamžik ve vzpomínku. A to je dar, který nepodléhá času.

Jeho odkaz žije dál. Nejen v archivech nebo učebnicích, ale hlavně v lidech, kteří se k jeho filmům vracejí. Když se díváme na jeho tvář, vidíme víc než herce. Vidíme člověka, který věděl, že smích je ten největší dar, jaký může druhým dát.

Kvíz: Poznáte, z kterého filmu je hláška?

U každé věty vyberte správný film. Pokud zvládnete všech pět, jste skutečný znalec prvorepublikových pokladů.

1. „Za prvně nevím, co to je, a za druhý mě to uráží.“
   a) Anton Špelec ostrostřelec
   b) Byl jednou jeden král
   c) Přednosta stanice
2. „To není milostivá paní?“
   a) Revizor
   b) U pokladny stál
   c) Ducháček to zařídí
3. „Já mám zubů plnou hubu, já nevím, na kterej dřív kousnout.“
   a) U pokladny stál
   b) Katakomby
   c) C. a k. polní maršálek
4. „My vás stejně vyhodíme.“
   a) Nezlobte dědečka
   b) Revizor
   c) To neznáte Hadimršku
5. „Jízdní řád máme, ale v tom se nevyznáte.“
   a) Katakomby
   b) Přednosta stanice
   c) Ducháček to zařídí

Správné odpovědi:

1 – b)
2 – c)
3 – a)
4 – c)
5 – b)

Zdroje: ČSFD, Proženy.cz, YouTube