Není krásná, natáčení nesnáší, o slávu nestojí. Přesto ji režiséři prosí na kolenou, aby hrála v jejich filmech

Je zjevením, které se vymyká všem pravidlům filmového světa. Nehoní se za krásou, natáčení ji někdy vyčerpává a o slávu nestojí. Přesto si ji režiséři mezi sebou přetahují. V době, kdy je povrchnost běžnou měnou, ona zůstává záhadou, která fascinuje svou opravdovostí a neobyčejnou hloubkou projevu.

Tilda Swinton se nikdy netvářila jako hvězda. Její přítomnost na plátně má zvláštní sílu, která diváka vtáhne. Vyrůstala v aristokratické rodině, kde se od dětí očekávalo, že budou držet tradice a pravidla. Jenže Tilda nikdy nehrála podle cizích not. Už jako mladá věděla, že ji přitahuje svět svět obrazů, emocí a ticha. Její cesta k filmu nebyla přímá. Studovala na prestižní škole v Cambridge, ale cítila, že akademický svět pro ni není. Toužila po prostoru, kde může zkoumat hranice lidskosti, proměny a identitu. Právě to se později stalo středem jejího herectví.

Jiná než ostatní

Tilda se nikdy nepokoušela být krásná podle standardů, které určují časopisy. Její vzhled je zvláštní, éterický a někdy až mimozemský. Mnozí v ní vidí postavu, která v sobě spojuje ženské i mužské rysy, jiní bytost z jiného světa. Ona sama říká, že to, jak vypadá, nikdy neřešila. Krása podle ní nesouvisí s tím, co vidíme, ale s tím, co člověk vyzařuje.

Když vstoupila do světa filmu, nezvolila lehkou cestu. Místo velkých studií a jistých rolí se vydala k experimentálnímu režisérovi Dereku Jarmanovi. Společně natočili několik filmů, které si brzy našly místo mezi uznávanými díly artové scény. Už tehdy se ukázalo, že Tilda není jen herečka, ale skutečná tvůrkyně, která bere film jako prostředek k vyjádření svých myšlenek a emocí.

Umělkyně, která nemá ráda natáčení

Tilda Swinton se často nechává slyšet, že natáčení ji vyčerpává. Nevadí jí stát před kamerou, vadí jí však shon, který se kolem filmu vytváří. Rozhovory, propagace, focení a večírky jí připadaly zbytečné. Působí to, jako by do filmového světa zapadala a přitom z něj zároveň vyčnívala.

Říká, že film je pro ni především proces hledání. Každou roli bere jako zrcadlo, ve kterém může poznávat nové vrstvy sebe sama. Nepřistupuje k ní s ambicí být obdivována, ale s pokorou tvůrce, který chce porozumět. Možná i proto se jí daří přetvářet se v jakoukoli postavu, od ledové královny v Narnii po anděla Gabriela ve filmu Constantine.

Když režiséři prosí

Režiséři o ni usilují, protože vědí, že přináší do filmu něco, co nelze naučit. Nepředstírá a nepůsobí herecky. Když Tilda vstoupí do scény, kamera se stává svědkem něčeho skutečného. Její přítomnost má sílu, kterou nelze inscenovat.

Navzdory tomu, že se vyhýbá slávě, získala Oscara a nespočet dalších ocenění. Vždy je ale přijímá s odstupem. Tvrdí, že ocenění není měřítkem kvality, ale výsledkem systému, do kterého nikdy úplně nezapadala. Právě tato zdrženlivost dává jejím výkonům hloubku a důvěryhodnost, která se v dnešním filmovém světě jen těžko hledá.

Krása, která není z tohoto světa

Tilda působí, jako by se vymkla času. V jednom okamžiku působí jako křehká dívka, v dalším jako starověká věštkyně. Její vzhled i gesta mají zvláštní nadčasovost. I proto ji oslovují tvůrci, kteří hledají někoho, kdo dokáže nést symboly a myšlenky, ne jen text.

V jejích filmech není nic přepjatého. Všechno je promyšlené, minimalistické a přesto působivé. Na plátně se dokáže proměnit v cokoliv, aniž by ztratila autenticitu. Její postavy nejsou pouhé role, ale živé obrazy, které v divákovi dlouho doznívají.

Skutečná síla

Tilda Swinton je důkazem, že opravdovost má větší sílu než dokonalost. Nezajímá ji, co se od ní očekává. Netouží po tom být zbožňovaná a nepotřebuje potlesk. Přesto je její přítomnost pro filmové tvůrce darem, který se jen tak neodmítá.

Není krásná podle běžných měřítek. Natáčení ji unavuje a o slávu nestojí. Přesto se kolem ní točí celý svět filmu, protože ona je ztělesněním něčeho, co se už téměř vytratilo, upřímnosti, odvahy a vnitřní síly, která nepotřebuje být vidět, aby byla cítit. V tom spočívá její největší kouzlo i tichá moc, kterou si divák zapamatuje na celý život.

Zdroje: Proženy.cz, Wikipedia, the Guardian