Hádanka: Tuhle excelentní českou herečku 100% znáš jako postarší důstojnou dámu. V mládí byla nádherná. Kdo to je?

Její tvář známe všichni. Když se objeví na plátně, okamžitě přináší pocit klidu, noblesy a tiché moudrosti. Je to archetyp „babičky“ českého filmu a důstojná dáma s jemným humorem, která si nikdy nemusela vynucovat pozornost.

Tuto image si vybudovala především ve své pozdní kariéře. Mnozí si ji vybaví díky její tiché, ale nesmírně působivé roli staré německé šlechtičny ve filmu Zapomenuté světlo (1996).

Babička, která se zapsala do naší paměti s vedlejšími rolemi

Její asi úplně nejslavnější role byla přitom vedlejší – paní Opatrná z Kulového blesku (1978) je dnes naprostá legenda. Přitom točila neuvěřitelně dlouho, svou poslední roli si střihla v 96 letech ve filmu Pamětnice (2009)!

Možná ji máte spojenou i s dojemným výkonem po boku Vlastimila Brodského a Stelly Zázvorkové v oceňovaném Babím létě (2001), kde ztvárnila kultivovanou Marušku Grulichovou.

Za touto tváří se však skrývá víc

Proč je nám tato tvář tak povědomá, i když jsme ji desítky let vídali jen v menších rolích? Představte si to: narodila se roku 1913 a zemřela až v roce 2012. Tenhle úctyhodný věk z ní udělal doslova poslední velkou legendu českého prvorepublikového filmu. Byla zkrátka poslední žijící českou herečkou, která stála na place ještě v dobách před druhou světovou válkou.

A právě tady leží jádro naší hádanky. Tím, že jsme si ji zvykli vnímat jako noblesní babičku a mistryni epizodních rolí, jsme zapomněli, kým byla předtím.

V roce 1936 získala svou první filmovou roli, a hned hlavní. Zahrála si postavu ošetřovatelky Světly ve filmu Světlo jeho očí. Tento snímek z ní doslova přes noc udělal hvězdu první velikosti a definoval její image obětavé a moderní hrdinky.

Bylo by však chybou zaškatulkovat ji jen jako hodnou dívku. Její hvězdný obraz byl mnohem komplexnější. Na rozdíl od mnoha kolegyň dokázala plynule přecházet mezi dvěma protiklady. Byla dokonalou představitelkou ušlechtilých žen, ale zároveň jí byly vlastní role záhadných intrikánek, svůdnic a žen pochybné pověsti.

Tato fascinující dualita byla její největší devizou. Zářila jako drsná zpěvačka Elsa v Tuláku Macounovi (1939), jako šantánová tanečnice v Srdci v celofánu (1939) nebo jako komplexní Helena Horníková ve slavném filmu Muži nestárnou (1942).

Nebyla jen hvězdou sama o sobě. Byla klíčovou partnerkou pro největší mužské titány své doby. Poskytovala prvek krásy a šarmu, který vyvažoval komediální chaos Vlasty Buriana nebo elegantně doplňoval šarm Oldřicha Nového.

Diváci ji milovali jako nádhernou Julii Jelenovou v Přednostovi stanice (1941) nebo jako operetní hvězdu Marion ve filmu Provdám svou ženu (1941). S Oldřichem Novým působila i v divadle.

Zrození hvězdy jménem Zita Kabátová

Odpovědí na naši hádanku je paní Zita Kabátová, která měla umění prostě v krvi. Její otec byl respektovaný architekt a její strýc byl slavný kabaretiér Josef Šváb-Malostranský. K umění měla blízko, ale její kariéra nezačínala pozvolna. Byl to okamžitý výbuch.

Proč hvězda zmizela?

Zde se dostáváme ke klíči celé hádanky. Proč existují dvě Zity Kabátové? Proč je mezi její oslnivou ranou kariérou a jejím pozdním návratem téměř pětadvacetileté černé ticho?

Odpověď leží v temných letech Protektorátu. Barrandovské ateliéry byly pod plnou kontrolou nacistů a české hvězdy čelily dilematu. Mohly hrát v německých filmech, nebo nehrát vůbec. Zita Kabátová se, na rozdíl od jiných, rozhodla hrát a během války účinkovala ve dvou německých snímcích.

Po osvobození přišel nevyhnutelný trest. Její účast byla mnohými považována za projev kolaborace. Její hvězdná kariéra byla okamžitě a násilně ukončena. Po roce 1944 následuje v její filmografii ticho, které trvá až do konce 60. let.

Když se v 70. letech začala znovu objevovat před kamerou, nevracela se jako bývalá hvězda, ale jako nová charakterní herečka v epizodních rolích. Symbolicky se vrátila ve filmu s názvem Hvězda (1969). Následovala řada malých, ale precizních rolí, kterými si ji diváci postupně znovu oblíbili, aniž by si ji nutně spojovali s její prvorepublikovou slávou.

Nakonec se z glamour hvězdy 30. a 40. let úspěšně přerodila v důstojnou babičku. Tato nová persona jí umožnila hrát až do 96 let, ale za cenu téměř úplného vymazání její původní identity z kolektivní paměti.

Zita Kabátová, jak popsala ve své knize Sto let a já, byla symbolem kontinuity i přetržky českých dějin 20. století. Hádanka je tímto vyřešena: „důstojná dáma“ z Kulového blesku a „nádherná svůdnice“ z Přednosty stanice byly skutečně jedna a tatáž žena.

Zdroje: csfd.cz, ceskylev.cz, filmovyprehled.cz, blesk.cz, Pinterest