Oldřich Kaiser prodal svůj šmoulí domeček a odstěhovala se neznámo kam. Pravděpodobně utekl z Česka
Sledovat v Google Zprávách
Když se jeden z našich nejmilovanějších, a přiznejme si, i nejextravagantnějších herců, Oldřich Kaiser, stáhne z očí veřejnosti, je z toho hned poprask.
Herec, kterého zná několik generací, se podle posledních zpráv „dočista vypařil“. Přestal se objevovat, přestal mluvit. Ticho. A hned se vyrojily spekulace, některé titulky křičely, že 70letý herec „utíká z Prahy!“. Kam? A proč?
Zdá se, že odpovědi leží ve dvou klíčových krocích. Prvním byl prodej jeho milovaného útočiště – ikonické modré roubenky na Liberecku, které nikdo neřekl jinak než „šmoulí domeček“. Nebyla to jen obyčejná transakce, byl to symbolický konec jedné éry.
Sbohem, „šmoulí“ inspiraci
Abychom pochopili váhu toho odchodu, musíme vědět, co ta chalupa pro Kaisera znamenala. Nebyla to jen chata. Byla to svatyně. Historickou roubenku získal po roce 2002. Právě tady, v tichu lesů, prý nacházel „inspiraci ke své práci“. Fanoušci si rádi představují, že právě zde se rodily nápady na legendární scénky s Jiřím Lábusem.
V roce 2016 se Kaiser pustil do velké rekonstrukce. A s ní přišel krok, který byl pro něj tak typický – projev čisté, nekonvenční duše. Fasádu prostě natřel „sytě modrou“. Hned byl na světě „šmoulí domeček“.
Jak se dalo čekat, ne všichni byli nadšení. Barva se „sousedům zrovna nezamlouvala“ a „ani památkáři neskákali nadšením“, protože takový odstín podle nich „narušuje historickou autenticitu“. Kaiser si ale stál za svým.
O to větším překvapením byla zpráva z března 2024, kdy byl domeček na prodej za 6 milionů korun. Inzeráty mluvily o tom, že herec prodává milovanou nemovitost „s těžkým srdcem“. Tím, že chalupu nabídl k prodeji, mentálně uzavřel jednu kapitolu. A byl to jen první krok k mnohem větší změně.
Rozhodně neutekl, jen si zasloužil odpočinek
Slovo „útěk“, které se objevilo v titulcích, je možná dramatické, ale v jádru dost nepřesné. Musíme se podívat na hercův život. Kaiser, kterému je nyní 70 let, má za sebou dekády na plný plyn. Jeho „bouřlivá léta“, často spojovaná s alkoholem, byla nesčetněkrát veřejně propírána.
Dnes je ale Oldřich Kaiser jinde. Hlavním důvodem jeho stažení není skandál, ale zdraví. Zásadní varování přišlo na jaře 2025 během předávání cen Český lev. Byl to prý „nejsilnější příběh Lvů“, protože Oldřich Kaiser si šel pro sošku téměř rovnou z nemocnice.
Zdá se, že tohle byl ten katalyzátor. Okamžik, kdy se rozhodl definitivně zpomalit. Potvrdila to i jeho manželka, písničkářka Dáša Vokatá, která se stala jeho klidným přístavem.
V jednom rozhovoru to popsala s láskyplnou upřímností: „Olda bol v nemocnici, no verím, že to zas bude dobré. Keď si chceme ešte nejakú dobu spoločne užívať život, musíme sa šetriť obaja. Ideme na zaslúžený odpočinok.“
Tato slova – „musíme sa šetriť“ a „zaslúžený odpočinok“ – jsou klíčem. Není to útěk, je to promyšlený plán na záchranu zdraví. Prodej chalupy a konec vystupování do sebe dokonale zapadají.
Neznámo kam? Kdepak stopa vede do Vídně
A kam tedy Kaiser zmizel? Titulek říká „neznámo kam“, ale stopa je ve skutečnosti docela zřetelná a vede jen kousek za hranice, do Vídně.
Klíčem k celé záhadě je právě jeho žena, Dáša Vokatá. Písničkářka, která sama prožila kus života v emigraci, je často popisována jako žena, které se podařilo „starého bouřliváka zkrotit“. Jsou spolu už třináct let a pět let žijí ve spokojeném, a jak je pro ně typické, „tajném“ manželství. Právě ona se stala jeho oporou.
A právě ona drží klíč k jeho novému domovu. „Neznámo kam“ má velmi konkrétní adresu. Jak uvádějí zdroje: „Manželka Oldřicha Kaisera je za vodou. Dáša Vokatá má byt ve Vídni.“ Spekulace se tak potvrzují. Články to spojují jasně: „Čerstvý držitel Českého lva Oldřich Kaiser prodal svou chaloupku a jezdí si teď odpočinout do Vídně, kde jeho manželka Dana Vokatá vlastní byt.“
Není to jen stěhování. Je to hluboké partnerské gesto. Kaiser symbolicky opustil své staré útočiště a přesunul se do jejího útočiště. „Útěk z Česka“ je ve skutečnosti „přesun k Dáše“.
Ticho jako lék
Záhada ze titulku je tedy vyřešena. Oldřich Kaiser není ztracen. Našel nový domov ve Vídni, po boku ženy, která mu po všech bouřích dokázala dát klid.
Prodej ikonického „šmoulího domečku“ nebyl rozmar, ale nutný krok k uzavření starého života, aby mohl chránit ten nový. Vídeň mu nabízí ideální rovnováhu, protože je blízko, ale zároveň mu dává blahodárnou anonymitu, kde není na každém kroku pronásledován svou slávou. Po životě plném oslnivých triumfů i drsných pádů si Oldřich Kaiser jednoduše vybral své právo na ticho.
