Věděli jste, že dcera Ladislava Mrkvičky je také známá herečka? K otci se nehlásí, ale podobu nezapře. Podívejte
Sledovat v Google Zprávách
Týna Průchová je herečka, která má po svém otci Ladislavu Mrkvičkovi nejen talent, ale i ten zvláštní klid, který mají lidé, co přesně vědí, kam patří. Ačkoliv je jeho dcerou, nikdy se tím nechlubila a svou kariéru si vybudovala sama. Možná i proto působí tak přirozeně, opravdově a lidsky.
Ladislav Mrkvička byl jedním z těch herců, kteří se nemuseli přetvařovat. Každá jeho postava měla hloubku, sílu a kus pravdy. Patřil mezi velké osobnosti českého herectví, ale v soukromí byl spíš tichým pozorovatelem než někým, kdo by vyhledával pozornost. O to zajímavější je příběh jeho dcery Týny Průchové, která po něm zdědila herecký talent, ale rozhodla se jít svou cestou.
Její život je důkazem, že někdy je lepší stát v pozadí a nechat za sebe mluvit činy. Nevyužila slavné jméno, i když by jí jistě mohlo otevřít pár dveří. V branži, kde se známé příjmení často bere jako vstupenka do světa filmu, zůstala věrná sobě.
Herectví má v krvi
Týna se narodila jako jedna z pěti dětí Ladislava Mrkvičky. O vztahu Týny s otcem se nikdy příliš nemluvilo. Veřejnost o něm věděla jen málo, ale jisté je, že Ladislav Mrkvička ji ze svého života nevylučoval. Týna vyrůstala obklopená kulturou, divadlem a lidmi, kteří milovali umění. Odmala tíhla k jevišti, ráda pozorovala herecké detaily a učila se z nich chápat svět kolem sebe.
Po studiích na pražské DAMU začala pracovat v divadle i před kamerou. Postupně se objevila v několika známých seriálech, mimo jiné v Ohnivém kuřeti, Policii Modrava, Specialistech nebo Svatbách v Benátkách. Její přirozený projev a civilní styl hraní působí nenuceně, jako by se na scéně pohybovala odjakživa. Objevuje se také na divadelních prknech a často pracuje v dabingu. Její hlas je zřetelný, pevný a přirozený, takže není divu, že se stal vyhledávaným i pro filmové překlady. Umí mluvit tak, že divák cítí emoci, i když ji nevidí.
Nechce těžit ze slavného jména
V showbyznysu se často stává, že děti slavných rodičů své příjmení využívají k získání pozornosti. U Týny Průchové je to přesně naopak. Nehlásí se ke svému otci proto, aby se odlišila, ale protože si přeje, aby ji lidé vnímali pro to, co dokázala sama. Když se o ní mluví, zmiňuje se její práce, ne rodokmen.
V rozhovorech působí pokorně, ale zároveň sebevědomě. Umí mluvit o své práci s láskou, bez potřeby dokazovat, že někomu něco dluží. Není z těch, kdo by se nechali semlít pozlátkem popularity. Když ji lidé poznávají z obrazovky, netuší, že mají před sebou dceru jednoho z největších českých herců. A právě to je na ní nejvíc sympatické.
Po otci zdědila víc než talent
Když Ladislav Mrkvička v roce 2020 odešel, česká kultura přišla o osobnost, která měla úžasnou schopnost vyprávět příběhy beze slov. Týna tehdy vzpomínala, že jeho odchod ji hluboce zasáhl, ale zároveň cítila vděk za to, co jí předal. Nejen geny, ale hlavně hodnoty, jako jsou poctivost, pokora a úcta k divákům.
Zatímco on byl typ herce, který dokázal stát na jevišti a mlčením vyjádřit víc než jiní dlouhým monologem, ona je jeho jemnějším odrazem. Má v sobě ženskost, cit a přirozenou schopnost zaujmout bez zbytečné okázalosti. A i když veřejně netvrdí, že je jeho dcera, lidé, kteří se na ni dívají, to prostě poznají. Stejné oči, stejný klid, stejný vnitřní oheň.
Co zůstává v paměti diváků
Týna Průchová nikdy nepotřebovala slavné příjmení, aby dokázala, že má herecký talent. Stojí si za tím, že úspěch má hodnotu jen tehdy, když si ho člověk vydře. Její cesta je tichá, ale jistá. Buduje si kariéru, která stojí na práci, ne na příbuzenských vazbách.
Když ji sledujete na obrazovce, působí přirozeně, jako někdo, kdo se do role nepotřebuje stylizovat. V tom je po svém otci. Možná se k němu veřejně nehlásí, ale každý, kdo ji někdy viděl hrát, ví, že krev se prostě zapřít nedá.
