Jaromír Nohavica konečně vysvětlil, proč si vzal od Putina cenu. Jeho odpověď je šokující

V roce 2018 přijal Jaromír Nohavica státní vyznamenání z rukou Vladimira Putina a spustil tím lavinu debat, které se dodnes úplně neztišily. Pro jedny šlo o zradu hodnot, pro druhé o osobní poctu. Nohavica se k celé události vyjadřuje bez patosu, s tichou upřímností člověka, který ví, že umění někdy čelí otázkám, na něž nelze odpovědět jedním dechem.

V tmavém obleku, s mírným výrazem ve tváři, přebírá Jaromír Nohavica v Kremlu Puškinovu medaili. Na druhé straně stojí prezident Ruské federace Vladimir Putin. Tisková fotografie zachytila formální okamžik, ale jeho dopad byl všechno, jen ne formální. V České republice se okamžitě rozhořela bouřlivá diskuze. Média psala o Nohavicovi jako o kolaborantovi i jako o umělci, který nehodlá hrát podle očekávání.

Fanoušci byli rozdělení. Někteří lidé vnímali Nohavicu jako nezávislého umělce, který má právo jednat podle sebe. Jiní mu ale nemohli odpustit, že podle nich překročil morální hranici. Jeho písně vždy zněly jako hlas svobody, jenže tentokrát se ocitl tváří v tvář systému, který spousta lidí vnímala jako její naprostý opak. A on sám? Mlčel, neomlouval se ani neobhajoval. Nechal událost dýchat vlastním životem. Až o několik let později se rozhodl své motivace vysvětlit klidně, bez patosu a bez teatrálních gest, zato s jasným postojem.

Ocenění nebo symbol

Nohavica tvrdí, že Puškinovu medaili vnímal jako ocenění za svou práci, nikoliv jako politický manifest. Připomněl, že jeho tvorbu formovala i ruská poezie a literatura a že mu Puškin od mládí představoval autoritu v oblasti slova a významu. Chtěl vzdát hold jazyku, ne moci. Chtěl připomenout, že kultura může překračovat hranice i ideologie.

Přiznal, že věděl, co tím riskuje. Byl si vědom, že přijetí medaile od autoritativního lídra může být vnímáno jako schválení jeho režimu. Ale rozhodnutí podle něj nebylo jednoduché ani impulzivní. Po zralé úvaze se rozhodl, že ocenění přijme jako výraz uznání za čtyřicet let tvorby, nikoliv jako podporu jakékoli ideologie nebo postoje.

Minulost, která bolí

Kromě Puškinovy medaile čelil Jaromír Nohavica i dalším výtkám. Opakovaně se vracela otázka jeho údajné spolupráce s někdejší Státní bezpečností. Na to odpovídá přímo. Nepopírá minulost, ale tvrdí, že nikdy nikomu vědomě neublížil. Připomíná, že podobné dilema tehdy řešila řada lidí a že místo soudu nabízí upřímnost.

Otevřeně mluví i o svém boji s alkoholem. Přiznal, že měl období, kdy se mu život rozpadal pod rukama. Léčbu vnímá jako záchranu a mezník. Právě tehdy pochopil, že některé věci už nelze unést sám a že i silní lidé potřebují někdy padnout, aby mohli znovu vstát. Od té doby se snaží být pravdivější nejen k publiku, ale i k sobě samému.

Válka, tlak a ticho

Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 se debata znovu rozvířila. Některé obce rušily koncerty, ozývaly se hlasy požadující vrácení medaile. Jaromír Nohavica ji však nevrátil. Tvrdí, že by tím popřel důvod, proč ji tehdy přijal. Ne kvůli politice, ale kvůli poezii a slovům, která ho formovala.

Odmítl podlehnout tlaku symbolických gest. Připustil, že chápe kritiku, ale zároveň připomněl, že by diskuse byla stejně vyhrocená, kdyby cenu přebíral od vůdce jakékoli jiné mocnosti. Publikum zůstalo rozdělené. Někteří sály opustili, jiní je dál zaplňují. On sám ale zůstává konzistentní. Nestojí o status morální autority. Chce být tím, čím byl vždy. Písničkářem, který věří síle slova.

Hlas, který nezmlkl

Jaromír Nohavica ví, že rozhodnutí zůstane navždy předmětem debat. Přesto říká, že nelituje. Stále skládá, zpívá a chodí na pódia s tím, co považuje za nejčistší výraz svého vnímání světa. Písní. Neusiluje o to být pochopen každým, ale věří, že ti, kteří poslouchají bez předsudků, ho pochopí.

Na konci dne zůstává jen slovo. A to je pro něj víc než jakákoli medaile.

Zdroje: Wikipedie, iDnes.cz, Radio Prague International, YouTube