Tohle je nejděsivější český film všech dob. Přestože je skvělý, měli by ho zakázat

Jsou filmy, které vás rozesmějí. Jsou filmy, které vás dojmou. A pak je tu Kladivo na čarodějnice nebo Spalovač mrtvol, které vás dostanou tak, že si raději před spaním necháte rozsvícenou lampičku. Juraj Herz měl dar ukázat zlo tak realisticky, až se divák necítil v bezpečí ani v kině, ani doma v posteli. Pokud někdy vznikl film, u kterého byste mohli tvrdit, že by měl mít varování pro citlivé povahy, pak je to právě Spalovač mrtvol z roku 1969.

Rozpočet? Stačí krabička sirek

Herz nedostal žádný velkolepý balík peněz. To, co dneska sežere catering na natáčení průměrného seriálu, tehdy muselo vystačit na celé dílo. A přesto se podařilo vytvořit atmosféru tak hutnou, že by se dala krájet. Chladné prostory krematoria, šedivé zdi a klaustrofobické chodby působí tak autenticky, že má člověk pocit, že se tam opravdu topí ve vlastní úzkosti. Jen málokdo ví, že většinu kulis Herz vybral spíše z nutnosti než z touhy po dokonalosti. Levné prostory totiž nabízely přesně ten chlad, který film potřeboval.

Cenzura v hlavní roli

Šedesátá léta byla dobou, kdy si cenzor připadal důležitější než samotný režisér. Herz musel každou scénu konzultovat a obhajovat, proč zrovna tahle replika nikoho neohrožuje. Je skoro ironické, že i přes všechny zákazy se film stal mnohem děsivější, než kdyby měl volnou ruku. To, co nebylo dovoleno ukázat přímo, muselo být naznačeno. A jak všichni víme, lidská fantazie dokáže být mnohem krutější než kamera.

Postava ženy před krematoriem

Pokud jste film viděli, možná si vzpomínáte na tajemnou ženu, která se objevuje před krematoriem. Její přítomnost vyvolává otázky, ale odpovědi chybí. Spekuluje se, že šlo o symbol smrti nebo o postavu, která měla připomínat ztracenou duši. Někteří tvrdí, že šlo dokonce o známou herečku, která byla obsazena bez oficiálního uvedení v titulcích. Herz o ní nikdy neprozradil víc, a tak se z ní stala malá filmová legenda. I v tom spočívá kouzlo tohoto díla. Nutí vás ptát se na věci, na které odpověď nikdy nepřijde.

Humor na místě, kde byste ho nečekali

Možná to zní absurdně, ale Herzův film není jen o hrůze. Je v něm i podivně temný humor. Hlavní postava pan Kopfrkingl má ve své děsivé logice zvláštní šmrnc, který by se dal označit za černý humor. Když mluví o tom, že smrt je vlastně úlevou, máte chuť se zasmát a zároveň se vám sevře žaludek. Herz dokázal, že hranice mezi smíchem a hrůzou je tenčí, než si myslíme.

Divák jako spolupachatel

Jedním z důvodů, proč film působí tak silně, je práce s divákem. Kamera často zabírá detaily, které působí jako tiché obvinění. Máte pocit, že vy sami jste součástí dění a že se podílíte na tom, co se odehrává. To není film, který byste sledovali pasivně. Spalovač mrtvol vás vtáhne tak hluboko, že se vám ještě týdny poté vrací v nočních můrách.

Proč by ho měli zakázat

Samozřejmě nikdo nechce opravdu zakazovat klasiku české kinematografie. Ale kdyby existoval seznam filmů, které by mohly způsobit trvalou psychickou újmu, Herzovo dílo by na něm figurovalo na prvních příčkách. Je tak realistické, že i dnešní horory s digitálními efekty vedle něj vypadají jako večerníček.

Někteří diváci tvrdí, že po zhlédnutí filmu museli na čas vynechat návštěvy krematorií, jiní si přestali kupovat knihy o tibetské filozofii. A to je důkaz, že film má obrovskou sílu.

Juraj Herz dokázal nemožné. Z omezeného rozpočtu, s cenzurou za zády a s kulisami, které by jinde nikdo nechtěl, vytvořil dílo, které se zapsalo do historie jako jedno z nejděsivějších. Spalovač mrtvol není jen film. Je to zkušenost, která se vám zapíše pod kůži.

Možná by ho opravdu měli zakázat, ale to by byla škoda. Protože děs, který vám způsobí, je zároveň důkazem, že česká kinematografie umí být světová, i když má v kapse jen pár korun a velkou dávku odvahy

Zdroj: Filmová místa, Wikipedia, Theses