Hádanka pro fanoušky sci-fi a hororu: Co děsilo Lovecrafta víc než jakékoliv monstrum? Odpověď je děsivá

Svět Lovecraftových příběhů se zrodil z jeho vlastních běsů. Strach z cizinců, chorob a lidské nicotnosti proměnil v literární vesmír, kde se člověk ztrácí v chladném nekonečnu a kde naděje mizí dřív, než stihne vůbec vzniknout. Jeho fantazie vyrůstala z temnot, které ho obklopovaly už od dětství, a právě díky nim se stal mistrem neuchopitelného děsu.

H. P. Lovecraft byl muž, který dokázal své obavy proměnit v umění. Na první dojem působil jako uzavřený muž z Providence, který si hlídá vlastní svět ticha a knih. Pod povrchem ale žil v neklidu, pronásledovaný představou, že lidská mysl je jen tenká skořápka, která se snadno rozsype, jakmile narazí na něco příliš velkého a cizího. Nejvíc ho děsilo vědomí, že člověk je v nekonečném vesmíru jen bezvýznamný prach, a právě z tohoto strachu vyrostl jeho temný, mrazivý svět příběhů.

Cizost jako hrozba

Lovecraft vyrůstal v prostředí, které se dívalo na svět mimo hranice Rhode Island s podezřením. Přistěhovalce vnímal jako narušitele pořádku a tento odpor v něm zakořenil už v mládí. Cizí a neznámé mu nahánělo hrůzu, a tak ho začal vnímat jako symbol chaosu, který ohrožuje vše, co považoval za bezpečné a známé.

V jeho příbězích se tento strach proměnil v děsivé bytosti přicházející z jiných světů, jejichž pouhá existence rozkládá lidské vnímání reality. Když člověk nahlédne za závoj známého světa a spatří něco nelidského, ztrácí rozum. Právě tak se zrodil Cthulhu a s ním i další stvoření, která ztělesňovala Lovecraftovu úzkost z cizosti. Jeho osobní strach z jinakosti se proměnil v základní kámen jeho příběhů, v nichž nepochopitelné představuje nebezpečí a rozpad lidské identity.

Hrůza z nemocí a tělesného úpadku

Další z Lovecraftových démonů byl strach z nemoci. Od dětství byl slabý, často churavěl a psychické potíže ho provázely celý život. Viděl, jak jeho rodiče postupně podléhají duševním chorobám, což v něm zanechalo hlubokou stopu. Žil s pocitem, že tělo je křehké, že se může kdykoli zlomit stejně jako mysl a že rozpad je nevyhnutelný.

Tento strach se promítl do jeho příběhů v podobě motivů degenerace, znetvoření a dědičného prokletí. V dílech jako The Shadow over Innsmouth nebo The Rats in the Walls se objevují postavy, které zjišťují, že v jejich rodině dřímá cosi zvráceného. Zdravé a lidské se v jeho světě snadno mění v nemocné a cizí. Lovecraftova vlastní úzkost z tělesného i duševního úpadku se tak stala dalším pramenem jeho hororu, v němž lidská podoba není jistotou, ale dočasnou fasádou, která se může kdykoli zhroutit.

Kosmická bezvýznamnost

Nejhlouběji zakořeněný strach Lovecrafta pramenil z přesvědčení, že člověk v nekonečném vesmíru vůbec nic neznamená. Vědecké pokroky ho sice fascinovaly, zároveň mu však připomínaly, jak křehké a pomíjivé je lidské bytí. Právě z tohoto pocitu vznikl jeho svět kosmického hororu, kde lidé nehrají hlavní roli, ale jen mihnou se v příběhu, který by se obešel i bez nich.

Jeho postavy často pátrají po tajemstvích světa, ale místo odpovědí nalézají šílenství. Čím hlouběji pronikají k pravdě, tím víc ztrácejí půdu pod nohama. Lovecraftův vesmír je studený, necitelný a bez smyslu, což z něj dělá děsivého protivníka. Nečíhá v něm klasické zlo, jen prázdnota, která pohltí všechno, co se k ní odváží přiblížit.

Děs jako dědictví

H. P. Lovecraft vytvořil děs, který nestaví na krvi ani násilí, ale na pocitu bezmoci. Jeho osobní fóbie se staly základem světa, kde lidský život nemá váhu a kde i samotná realita je jen křehká skořápka. Z jeho strachu z cizinců, nemocí a nicotnosti vznikla literatura, která přežila svého tvůrce a dodnes děsí i fascinuje. Připomíná, že hrůza se často nerodí z toho, co je kolem nás, ale z hlubin naší vlastní mysli, kam se bojíme nahlédnout, i když víme, že tam někde čeká odpověď.

Zdroje: Wikipedie, Britannica, The Artifice