Karlovy Vary jsou nuda: Nejdivnější festivaly festivaly světa, o kterých jste nikdy neslyšeli
Sledovat v Google Zprávách
Slyšeli jste už o Cannes nebo Benátkách, ale pravé filmové poklady najdete úplně jinde. Fantasia v Montrealu nebo Sitges ve Španělsku – to jsou místa, kde se dějí ty nejšílenější věci. Tady objevíte filmy, které vás dostanou víc než jakýkoli blockbuster. A co víc, setkáte se tam s lidmi, kteří filmy opravdu milují, ne jen předstírají.
Fantasia: Kde se potkávají všichni šílenci
Fantasia v kanadském Montrealu je prostě ráj pro každého, kdo má rád pořádně zvláštní filmy. Osmnáct dní v červenci, kdy se celý Montreal změní v jedno velké kino plné zombie, upírů a mimozemšťanů. A lidé tam jsou úplně jiní než na těch nafoukaných festivalech.
Představte si, že před každým filmem celé kino mňouká. Opravdu. To je tradice, která tam funguje už roky a nikdo se za to nestydí. Filmy se promítají až do čtyř ráno a diváci řvou radostí při každé dobré scéně. Vidíte tam lidi v kostýmech upírů, kteří si povídají s režiséry o tom, jak natáčeli scénu s odseknutou hlavou.
Fantasia má nos na budoucí hvězdy. Jako první v Americe promítali filmy od Takashiho Miikeho, který je dnes legendou. A když tam měli premiéru Kruh, hned ho koupil DreamWorks a udělal z toho světový hit. Prostě dokáží poznat talent dřív, než si ho všimne Hollywood.
Sitges: Španělská pláž plná monster
Sitges je úplně jiná liga – přímořské město nedaleko Barcelony, kde se od roku 1968 schází nejšílenější parta filmových fanoušků na světě. Ráno se koupete ve Středozemním moři, večer se bojíte v kině. Lepší kombinaci si těžko představíte.
Přijeli tam David Lynch, Quentin Tarantino, Anthony Hopkins, Jodie Foster – prostě všichni, kdo v hororech a fantasy něco znamenají. Ale nejlepší na tom je, že s nimi můžete mluvit jako s normálními lidmi. Žádné VIP zóny, žádné bezpečnostní služby. Jen filmy a lidi, kteří je milují.
Vrchol celého festivalu je Zombie Walk. Představte si stovky lidí převlečených za zombie, kteří pochodují ulicemi krásného španělského městečka. Místní se toho nebojí, naopak se zapojují. Celé město žije tím festivalem a všichni se těší, až zase přijedou ti šílenci s kamerami.
Objevování talentů: Proč malé festivaly vyhrávají
Velké festivaly potřebují hvězdy, malé festivaly hledají talent. To je celý rozdíl. Na Fantasii nebo Sitges nikdo neřeší, jestli má film známé herce. Všechny zajímá jen to, jestli je dobrý.
Jejich síť kontaktů je často lepší než u velkých festivalů. Znají filmaře z celého světa, sledují studentské práce, komunikují přímo s režiséry. Letos na Fantasii měl světovou premiéru film The Undertone a během pár dní si ho koupila A24. To není náhoda, to je práce lidí, kteří rozumí filmům.
Publikum na těchto festivalech není jako jinde. To jsou opravdoví fanoušci, kteří rozumí tomu, co vidí. Když se jim film líbí, není to z upřímnosti, ale protože je opravdu dobrý. A když režisér slyší potlesk od takových lidí, ví, že je na správné cestě.
Výhody: Proč je to lepší než Cannes
Na velkých festivalech platíte jmění za to, že uvidíte hvězdy z dálky. Na Sitges nebo Fantasii si s režisérem po filmu dáte pivo a povídáte si o tom, jak natáčel tu scénu s explodující hlavou. A stojí to zlomek toho, co byste utratili v Cannes.
Atmosféra je úplně jiná. Promítání probíhají v normálních kinech, akce se konají v hospodách a kavárnách. Všichni se znají, všichni si povídají, všichni sdílejí tu stejnou lásku k podivným filmům. Není tam žádná póza ani předstírání.
Navíc uvidíte filmy, které se nikdy nedostanou do normálních kin. Distributor si netroufne uvést experimentální horor do multiplexu, ale na festivalu ho uvidí přesně ti lidé, pro které byl natočený.
Budoucnost: Když se internet potkává s láskou k filmu
Díky internetu se tyto festivaly dostávají k lidem po celém světě. Můžete sledovat premiéru z Montrealu ze svého obýváku. Ale nic nenahradí tu atmosféru, když sedíte v kině plném stejně šílených fanoušků.
Sociální sítě pomáhají objevovat nové talenty rychleji než kdy dřív. Jeden virální klip z neznámého filmu může udělat ze studenta filmové školy hvězdu za týden. A právě malé festivaly jsou místem, kde se to děje.
Velké festivaly se snaží být pro všechny, malé festivaly jsou pro konkrétní lidi. Fantasia pro milovníky žánrových filmů, Sitges pro fanoušky evropských hororů. Každý si buduje svou partu a ta parta je věrnější než jakékoliv mainstream publikum. A když máte věrné publikum, můžete si dovolit riskovat s neznámými filmy, které by jinde nikdo nepromítal.
