Tohle jste o filmu Zpívání v dešti netušili: 5 bizarních perliček ze zákulisí, které doposud Hollywood tajil
Dnes je Zpívání v dešti považováno za klenot americké kinematografie. Jenže v době, kdy se natáčelo, měl tenhle slavný muzikál k bezchybnému mistrovství pořádně daleko. Místo klapek plných radosti přicházely hádky, nedorozumění a napjatá atmosféra, která by se dala krájet. Nešlo jen o tanec v kalužích. Problémem byly hlavně rozdílné pracovní styly, které se na place srážely častěji než boty při stepování.
Film vznikal v roce 1952 a na výsledku je vidět každá vteřina poctivé práce. Všechno působí jako by to do sebe zapadalo naprosto přirozeně. Kamera, hudba, kroky i úsměvy. Jenže co vypadá na plátně jako bezchybná harmonie, bylo ve skutečnosti dost často bojem o nervy. Režiséři Gene Kelly a Stanley Donen to neměli jednoduché. Herci byli osobnostmi se silnými názory a vlastními metodami. A když se tyhle přístupy střetly, dalo se napětí mezi nimi téměř slyšet.
Aby toho nebylo málo, pracovní doba často přesahovala běžné hranice a opakovaná natáčení týchž scén vyčerpávala všechny zúčastněné. Není divu, že na place panovala místy napjatá nálada, kterou šlo cítit i bez světel a kamer.
Asi nejcitelněji to odnesla Debbie Reynolds. Bylo jí sotva devatenáct, když dostala roli po boku Genea Kellyho, a najednou se ocitla uprostřed profesionálního víru, na který nebyla připravená. Kelly byl nejen hvězdou filmu, ale také choreografem a režisérem, což se projevovalo i na jeho přístupu. Když šlo o práci, neznal slitování. Debbie v pozdějších rozhovorech přiznala, že některé dny končily totálním vyčerpáním. Jednou ji prý dokonce našli, jak sedí v slzách pod klavírem. Náhoda chtěla, že to byla Judy Garland, kdo jí tehdy pomohl zpátky na nohy.
Gene Kelly jako přísný generál
Kelly byl nejen hlavní hvězdou filmu, ale také spoluautorem choreografií a režisérem. Jeho nároky byly nekompromisní a časový plán neúprosný. Byl zvyklý na maximální výkon a očekával ho od každého na place. Donald O’Connor, který ztvárnil energického Cosma Browna, popsal Kellyho styl řízení jako tvrdý až vojenský. Přesto si prý spolu rozuměli lépe než Kelly s Reynolds, kterou měl Kelly dlouho za nezkušenou a nedostatečně připravenou.
Některé zdroje uvádějí, že Kelly si na Reynolds stěžoval producentům, ale ti odmítli udělat změnu v obsazení, protože věřili v její kouzlo a potenciál. A nakonec se ukázalo, že měli pravdu. Reynolds se během natáčení proměnila v profesionálku, která si svou roli vybojovala doslova potem a slzami. Později si získala respekt nejen Kellyho, ale i celého štábu a stala se jednou z nejvýraznějších postav filmu.
Nejen deštěm je muzikál promočen
Nejslavnější scéna, ve které Kelly tančí s deštníkem za deště, působí lehce a radostně, ale realita byla opět tvrdší. Voda byla studená, osvětlení způsobovalo, že se část deště na kameře ztrácela, a technický tým musel scénu neustále přizpůsobovat, aby vůbec vypadala dobře. Navíc Kelly měl během natáčení horečku, ale přesto odmítl den volna.
Zvláštní pozornost si zaslouží také slavné číslo Make ‚Em Laugh s Donaldem O’Connorem. Herec po jeho natočení skončil v nemocnici s vyčerpáním, protože fyzicky náročná choreografie ho naprosto odrovnala. A když se ukázalo, že se páska během zpracování poškodila, musel to celé zopakovat znovu. Přesto dokázal zachovat energii, lehkost a komediální šmrnc, který tuto scénu zařadil mezi nejlepší momenty v dějinách muzikálu.
Když z chaosu vznikne filmová legenda
Při natáčení to vypadalo na pořádný průšvih. Místo pohody vládlo na place napětí, místo euforie únava a místo radosti z tvorby přicházely konflikty. Přesto se stal z filmu poklad. Zpívání v dešti se sice po premiéře nestalo hitem přes noc, ale s časem rostlo jeho kouzlo i uznání. Scéna s deštníkem je dnes jedním z nejikoničtějších momentů světové kinematografie.
Je fascinující, že z projektu, který byl pro mnohé spíš zkouškou psychické i fyzické odolnosti, vzniklo něco tak lehkého a optimistického. Možná právě proto má tenhle muzikál takovou sílu. V každém kroku a každé notě je ukrytá dřina, emoce a lidskost. A to jsou hodnoty, které nikdy nezrezaví. Navzdory tomu, co všechno museli herci i štáb překonat, zůstává Zpívání v dešti důkazem, že velké věci často vznikají v tichu, chaosu a potem zbrocené trpělivosti.
