Místo, kde se z kluků staly legendy. Co se dělo v Hamburku, když přijeli Beatles, se příštích 100 let nezopakuje
Patnáct let po válce se kluci z britského města vydávají za prací do Německa. Byl to krok do dospělosti. Příběh Beatles, jak je známe, nezačal v Liverpoolu. Zrodili se v Hamburku.
Sám John Lennon to potvrdil, když řekl: „Narodil jsem se v Liverpoolu, ale dospěl jsem v Hamburku.“ Všechno to odstartovalo v srpnu 1960, kdy tam parta pěti mladých muzikantů odjela hledat štěstí. V drsném prostředí čtvrti St. Pauli se z nich pak stala síla, se kterou musel hudební svět začít počítat.
Než se z nich stala kapela, která změnila svět, byli to jenom kluci, parta pěti mladých a trochu naivních muzikantů, kteří v srpnu 1960 skočili rovnýma nohama do neznáma.
Křest ohněm v St. Pauli
Když dorazili na místo, čekal je šok. Místo slavného klubu Kaiserkeller je jejich zaměstnavatel Bruno Koschmider poslal do Indry – malého, špinavého podniku, který byl v podstatě striptýzovým barem.
Ještě horší bylo bydlení. Ubytoval je v komoře za promítacím plátnem kina Bambi, hned vedle záchodů. „Bydleli jsme na záchodě,“ vzpomínal Lennon. „Ráno nás budily staré německé fraucimóry, které vedle močily.“ Byla to absolutní bída, ale právě tahle zkušenost je neuvěřitelně stmelila. V cizím městě, bez peněz, odkázáni sami na sebe. Zrodilo se mezi nimi pouto ve stylu „my proti celému světu“.
Pracovní nasazení bylo brutální. Hráli sedm dní v týdnu, často až osm hodin denně. Aby zaplnili nekonečné hodiny na pódiu, museli se naučit stovky písní a neustále improvizovat.
Majitel klubu na ně navíc z publika neustále řval: „Mach schau!“ – Dělejte show! Nestačilo jen hrát, museli bavit. A tak se zrodila jejich divoká pódiová prezentace. Aby tenhle maraton vydrželi, začali brát amfetaminy, které jim v kombinaci s pivem dodávaly energii na celou noc.
Právě tenhle mix – nekonečný dril, tlak na show a chemická energie – vytvořil jejich jedinečný, syrový „hamburský zvuk“. V klubu Kaiserkeller se pak poprvé potkali a spřátelili s bubeníkem jiné kapely, jistým Ringo Starrem.
Nový účes, nová image
Zatímco hudebně je formovala ulice, jejich vizuální proměnu měla na svědomí místní umělecká scéna. V klubu je objevil mladý umělec Klaus Voormann, který přivedl i svou přítelkyni, fotografku Astrid Kirchherr.
Byli to takzvaní „exis“, existencialisté, kteří Beatles ukázali úplně jiný svět – evropský, umělecký a avantgardní. Do té doby se kluci stylizovali do amerických rockerů s nagelovanými vlasy. Astrid z nich ale udělala umělecký subjekt.
Právě ona stojí za jejich slavným účesem „mop-top“. První, kdo se odvážil zbavit se pomády, byl baskytarista Stuart Sutcliffe, který se do Astrid bláznivě zamiloval. Brzy ho následovali ostatní.
Nový účes a kožené oblečení definovaly jejich moderní image. Přestávali být jen kapelou, začali se vnímat jako umělci. Pro Stuarta, který byl talentovaný malíř, to byl definitivní návrat k umění a odklon od hudby.
Problémy, nahrávání a tragédie
První angažmá skončilo neslavně. Když se rozhodli přejít ke konkurenci, naštvaný Koschmider udal sedmnáctiletého George Harrisona, což vedlo k jeho deportaci. Paula a bubeníka Peta Besta pak nechal zatknout za údajný pokus o žhářství, když si ve tmě zapálili kondom, aby si posvítili na stěhování. I přesto se jim díky talentu podařilo vrátit.
Během druhého pobytu si jich všiml producent Bert Kaempfert a v červnu 1961 poprvé vstoupili do nahrávacího studia. Jako doprovodná kapela zpěváka Tonyho Sheridana nahráli singl „My Bonnie“. Právě tahle deska, vydaná pod jménem The Beat Brothers, se stala klíčem k jejich budoucnosti. Když se na ni v Liverpoolu zeptal jeden zákazník, zaujalo to majitele obchodu s deskami, Briana Epsteina. Zbytek je historie.
Jejich triumfální návrat do Hamburku v dubnu 1962, kdy přijeli jako hlavní hvězdy nového Star-Clubu, však zastínila tragédie. Na letišti se dozvěděli, že Stuart Sutcliffe zemřel na krvácení do mozku. Bylo mu pouhých 21 let. Ztráta nejlepšího kamaráda zdrtila hlavně Johna Lennona. Byla to poslední, nejtvrdší lekce, kterou jim Hamburk uštědřil a která je definitivně proměnila v muže.
Poslední vystoupení v Hamburku na konci roku 1962, už s Ringem za bicími, byla jen tečkou za jednou kapitolou. S hitem „Love Me Do“ v britské hitparádě už se jim do starých závazků nechtělo.
Právě z těchto koncertů pochází neoficiální živá nahrávka, která, ač zvukově příšerná, zachycuje jejich neuvěřitelnou, syrovou energii těsně před výbuchem Beatlemánie. Hamburk je otesal, zocelil a připravil na to, co mělo přijít. Byla to pec, která z pěti kluků z Liverpoolu vykovala největší hvězdy hudební historie.
Zdroje: wikipedia, theguardian, Radiožurnál
