Tajemná řeč Mimoňů: Hatmatilka, které pravděpodobně nerozumí ani její tvůrci

Banana! Bello! Poulet tikka masala! Když Mimoňové začnou mluvit, většina lidí se směje, aniž by tušila proč. Jejich jazyk je totiž směs slov z různých jazyků, nesmyslných zvuků a čiré improvizace. Pierre Coffin a Chris Renaud, režiséři prvního filmu Já, zloduch, vymysleli minionese jako směs španělštiny, francouzštiny, angličtiny a dalších jazyků, které doplňuje spousta vymyšlených slov. Nejlepší na tom je, že ani oni sami nevědí, co jejich stvoření vlastně říkají. Herci často improvizovali přímo ve studiu a to dělalo Mimoně tak roztomilé a přirozené. Výsledkem je jazyk, kterému nikdo nerozumí, ale všichni ho milují.

Vznik minionese: Když režiséři hráli jazykové pexeso

Pierre Coffin a Chris Renaud neměli žádný velký plán, když vymýšleli způsob, jak budou Mimoňové komunikovat. Chtěli prostě, aby zněli roztomile a zábavně, aniž by musel divák číst titulky nebo se učit nový jazyk. Jejich řešení bylo geniálně jednoduché – namíchali dohromady kousky různých jazyků a přidali spoustu nesmyslů.

Základem se stala španělština a francouzština, protože Coffin francouzsky mluvil a španělština zněla dostatečně exoticky. K tomu přidali angličtinu, kterou zná celý svět, trochu italštiny kvůli melodičnosti a japonštinu, protože zněla vtipně. Ale to nebyl konec – do mixu přihodili i ruštinu, korejštinu a další jazyky podle toho, jak se jim zrovna hodilo.

Nejdivočejší bylo, že často prostě vymýšleli slova na místě. Když potřebovali, aby Mimoň řekl něco vtipného, prostě zkombinovali slabiky, které zněly zábavně. Bello místo hello, gelato pro zmrzlinu nebo kampai pro přípitek – většinou to dávalo smysl, ale ne vždycky.

Improvizace ve studiu: Když herci dělali z chaosu umění

Pierre Coffin, který namluvil většinu Mimoňů, často improvizoval přímo během nahrávání. Dostal scénář s poznámkami typu Mimoň se směje nebo Mimoň je nadšený, ale konkrétní slova si vymýšlel na místě. Výsledkem byly spontánní reakce, které zněly mnohem přirozeněji než předepsané repliky.

Ostatní herci jako Chris Renaud, kteří dabovali další Mimoně, dostali volnou ruku při vytváření jejich hlasů. Každý si mohl vymyslet vlastní styl mluvení, vlastní oblíbená slova a výrazy. To vysvětluje, proč každý Mimoň zní trochu jinak, i když všichni používají stejný jazyk.

Nejskvělejší momenty vznikaly náhodou. Když se herci při nahrávání zasmáli nebo něco pokazili, často to nechali ve finální verzi, protože to působilo autenticky. Mimoňové tak dostali lidské vlastnosti.

Světové jazyky v miniaturní míchačce

Španělština tvoří nejzřetelnější část Minionese. „Hola“ pro ahoj, „gracias“ pro děkuji nebo „uno, dos, tres“ při počítání – tyto výrazy používají Mimoňové často a správně. Je to logické, protože španělština je melodická a zní přátelsky.

Francouzština se objevuje hlavně v romantických chvílích. Pierre Coffin jako rodilý mluvčí francouzštiny ji používal přirozeně a často bezděčně.

Angličtina se prolíná všude – od „banana“ přes „what“ až po „bye bye“. Je to nejuniverzálnější jazyk, takže ho divák rozpozná okamžitě. Mimoňové často mísí anglická slova s ostatními jazyky ve stejné větě, což vytváří komický efekt.

Pravidla, která neexistují

Minionese nemá žádnou pevnou gramatiku ani slovník. Co dávalo smysl v jednom filmu, nemuselo fungovat v dalším. Dokonce i pořadí slov se mění podle potřeby. Někdy Mimoňové mluví skoro jako angličtí mluvčí, jindy zase jako Španělé nebo Francouzi. Není v tom žádný systém – prostě to, co zní vtipně a přirozeně v dané chvíli.

Fenomén mezi dětmi i dospělými

Minionese se stal populárním hlavně proto, že jím může „mluvit“ každý. Děti okamžitě začnou napodobovat zvuky, které slyší, a cítí se, jako by rozuměly cizímu jazyku. Dospělí se zase baví tím, že rozpoznávají kousky svého mateřského jazyka.

Internet explodoval memy a videi s Mimoňským jazykem. Lidé si začali překládat běžné fráze do Minionese nebo vymýšlet nová slova podle pravidel, která si sami stanovili. Vznikla komunita fanoušků, kteří minionese rozšiřují rychleji než jeho tvůrci.

Zajímavé je, že různé země slyší v minionese různé jazyky. Španělé rozpoznávají více španělštiny, Francouzi francouzštinu a Češi občas slyší slova, která připomínají češtinu, i když tam nejsou. Mozek prostě hledá známé vzorce i tam, kde nejsou.

Komerční úspěch náhodné směsice

V Universal rychle pochopili, že minionese je zlatý důl. Nemusí překládat dialogy do různých jazyků, protože jsou už tak mezinárodní. Film s Mimoňi může jít do kin po celém světě bez úprav, což šetří miliony dolarů na dabingu.

Merchandising taky těží z univerzálnosti jazyka. Hračky, které říkají „Banana!“ nebo „Bello!“, fungují stejně dobře v Americe jako v Japonsku nebo Brazílii. Děti všude reagují stejně nadšeně.

Paradoxně se minionese stal jedním z nejrozšířenějších „jazyků“ světa, aniž by ho kdo uměl. Miliardy lidí znají základní mimoňská slova, ale nikdo včetně tvůrců neví, jestli je používá správně. Je to možná jediný jazyk na světě, kde neexistuje špatný přízvuk nebo gramatické chyby.

Zdroje: ČSFD, despicableme.fandom.com, Movie Web