Výjimečná umělecká performance Lubo Kristka zahrnovala použití těla mrtvé krávy. Podobně kontroverzní díla však vytváří i řada dalších umělců

Představte si, že vejdete do galerie a uvidíte tam mrtvé zvíře jako součást uměleckého díla. Přesně tohle zažili návštěvníci, když český umělec Lubo Kristek předvedl svou šokující performance s tělem krávy. Pořádně to zamíchalo kartami – někdo viděl v jeho činu geniální umělecký počin, jiný jen nechutnou provokaci.

Kristkovy provokace: Když se z mrtvého zvířete stane umění

Lubo Kristek rozhodně nepatří mezi umělce, kteří malují krajinky do rámu. Když se rozhodl použít tělo mrtvé krávy ve své performance, Česko se rozpadlo na dva tábory. Jedni křičeli, že je to nechutné, druzí tleskali odvaze. I umělečtí kritici nevěděli, co si o tom myslet.

Kristek obhajoval svůj nápad prostě. Chtěl, abychom si uvědomili, jak moc jsme se vzdálili přírodě. Podle něj jsme ze zvířat udělali jen zboží a zapomněli jsme na jejich skutečnou hodnotu.

Reakce byly předvídatelné. Pokrokoví kritici vykřikovali něco o genialitě, zatímco konzervativnější lidé se pohoršovali nad tím, kam až umění kleslo. Tohle rozdělení je u kontroverzních děl naprosto běžné.

Kristkův čin ale měl jeden důležitý efekt. Lidé se začali bavit o tom, kde končí umělecká svoboda. Smí si umělec dovolit opravdu všechno? A kdo má rozhodovat o tom, co ještě patří do galerie a co už ne?

Světové skandály

Damien Hirst vytáhl z klobouku asi nejslavnější skandál současného umění. Jeho žralok ve formaldehydu s názvem Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho žijícího rozdělil společnost. Geniální meditace o smrti, nebo jen drahé mrtvé zvíře v akváriu? Vyberte si sami.

Ještě větší pozdvižení způsobil Chris Ofili se svým obrazem Panny Marie. Pokryl ho sloními výkaly, což pochopitelně vyvolalo bouři mezi věřícími po celém světě. Ofili argumentoval tím, že v Africe je sloní trus posvátný materiál, ale málokdo ho poslouchal.

Andres Serrano pak vyfotil ukřižovaného Krista ponořeného do moči. Jeho Piss Christ rozpoutal takový skandál, že se o něm psalo v novinách celé měsíce. Někdo volal po jeho zatčení, jiní ho bránili jako kritika náboženského businessu.

Maurizio Cattelan předvedl vrchol absurdity současného uměleckého trhu. Přilepil banán na stěnu obyčejnou stříbrnou páskou. Cena? Přes 6 milionů dolarů.

Proč se kvůli umění hádáme?

Kontroverzní umění má jednu zajímavou vlastnost. Nikdy nevyvolá jen vlažnou reakci. Buď lidi nadchne, nebo je naštve k nepříčetnosti. Takový extrém není náhoda, umělci ho často plánují dopředu.

Progresivní kritici v šokujících dílech spatřují osvobození od nudných konvencí. Podle nich má umění právo kopnout společnost do zadku a ukázat jí, co se jí nelíbí. Umění nemá být jen hezké, má otevírat oči a rušit klid.

Konzervativnější část společnosti má ale také své argumenty. Ptá se oprávněně, proč umění nemůže povznášet a inspirovat místo šokování. Jestli provokace sama o sobě už znamená uměleckou hodnotu, nebo jde jen o lacinou reklamu.

Nejvíc se rozčilují náboženské a etické organizace. Když vidí, že někdo kopne do jejich svatých věcí, logicky se rozzuří. Požadují stahování děl z galerií a někdy dokonce soudní procesy. Vznikají tak spory mezi svobodou slova a respektem k citlivým tématům.

Hranice umění: Kdo určuje pravidla hry?

Otázka hranic v umění je stará jako svět. Co je ještě umělecký výraz a co už jen levná senzace pro média? Bohužel na to neexistuje jednoduchá odpověď, protože každý máme jiný vkus a jiné hodnoty.

Zdroje: Wikipedia, Brněnský deník, ART News