První nesmělé pokusy o český hip-hop: Do těchto hudebních experimentů se zapojili i Manželé se skladbou Jižák

Dnes je hip-hop jedním z nejvýraznějších hudebních žánrů v Česku – vyprodává haly, plní hitparády a ovlivňuje módu i jazyk mladé generace. Ale málokdo si vzpomene, že jeho úplně první podoba byla v 80. letech spíš kulturní kuriozitou. Tehdy ještě neexistovala scéna, jak ji známe dnes. Místo freestylu a beatů z MPC se tehdejší „rap“ odehrával na pomezí experimentálního popu, satiry a novovlnných rytmů. A právě v této době vznikl i zapomenutý klenot jménem Jižák.

Jak to začalo?

V USA, které lze považovat za kolébku hip-hopu, tento typ hudby vznikal už od konce 70. a počátku 80. let. Postupně zájem o něj dynamicky rostl a nástup hvězd jako Grandmaster Flash nebo Run-D.M.C. to jen urychlil. Tehdejší Československo se v té době nacházelo v diametrálně odlišné situaci. Touha mládeže po západních hudebních vlivech narážela na zdi státní cenzury a kulturní izolace, což nutilo tuzemské umělce k mimořádné vynalézavosti při adaptaci zahraničních trendů. A právě na tomto pozadí se odehrál první „kontakt“ české hudby s rapem – byť velmi nesmělý a ne zcela autentický.

Jižák od Manželů

Jedním z nejznámějších a nejbizarnějších příkladů byl projekt Manželé s písní Jižák, která vznikla v roce 1984. Autory skladby jsou hudebník Roman Holý (pozdější člen Monkey Business) a textař a novinář Petr Skoumal. Ačkoli měla píseň spíše satirický podtext a parodovala stylizovaný mluvený projev, její „rapový“ nádech jí zajistil širokou popularitu. Dnes, o desítky let později, se Jižák stal takřka kultovní záležitostí mezi znalci české hudební historie.

Text písně je popisuje životy mladých lidí, kteří bydlí právě na sídlišti Jižní Město v Praze. Text je plný ironie, jedná se spíš o cynický komentář dobové reality – i tak byla skladba považována za jeden z prvních pokusů přenést rytmizovaný mluvený projev do českého hudebního prostoru.

Další pokusy a reakce veřejnosti

Kromě Manželů se v 80. letech o podobné experimenty pokusily i další soubory, které inklinovaly k novovlnnému nebo punkovému výrazu. Některé skupiny si s rapovými prvky jen hrály v rámci tehdejší popkultury, jiní je využili jako prostředek ke kritice systému.

Například Precedens nebo Laura a její tygři flirtovali s rytmickým mluveným projevem v některých skladbách, ale nelze je označit za představitele hip-hopu. Skutečný hip-hop – tedy s důrazem na beatmaking, DJing, graffiti a breakdance – začal v českém prostředí vznikat až po roce 1989.

Veřejnost tehdy reagovala na tyto pokusy většinou zmateně. Pro většinu posluchačů šlo o neuchopitelné „mluvení do hudby“, které nekorespondovalo s tehdejší představou o písni. Média si těchto pokusů všímala málo a spíše s úsměvem – rap byl považován za módní výstřelek, který k českému kontextu příliš nepatří.

Český hip-hop se rodí až po revoluci

Opravdový rozmach hip-hopu v českém prostředí přišel až v 90. letech s nástupem skupin jako Chaozz, PSH, Naše Věc nebo Indy & Wich. Teprve tehdy se ustálila samostatná subkultura, která se inspirovala americkými vzory, ale začala reflektovat i domácí témata.

Pionýrské pokusy z 80. let zůstaly v paměti jen několika málo fanoušků. A přesto – nebo právě proto – jsou dnes cenným dokladem toho, že i pod dozorem socialistické kultury se objevovali autoři, kteří chtěli experimentovat a hledat nové cesty vyjádření.

Retro kouzlo nechtěného

Skladba Jižák si dnes žije svým druhým životem na YouTube a mezi fanoušky alternativní hudby. I když ji nelze označit za skutečný rap ve smyslu žánru, zůstává svědectvím doby, kdy se v českém hudebním prostoru začalo poprvé rýmovat do rytmu.

Je to připomínka toho, že i „nechtěné“ a „nepřesné“ začátky mají svou hodnotu. Vytvářejí kontext, bez kterého bychom dnes jen těžko rozuměli současnému boomu českého hip-hopu.

Zdroje: Cs.wikipedia.org, Ireport.cz, Hiphopstage.cz, Youtube.com