Je Alenka v říši divů alegorií na drogy? Kontroverzní výklad přetrvává dodnes

Alenka v říši divů je kniha, kterou většina z nás zná jako milou, trochu šílenou pohádku plnou podivných postav a absurdních situací. Jenže když se na ni podíváme pod lupou, zjistíme, že tahle králičí nora vede mnohem hlouběji než do čajového dýchánku.

Zatímco děti se baví u logických hádanek a mluvících karet, dospělí si mohou všimnout něčeho úplně jiného. Něčeho, co páchne opiem, muchomůrkami a viktoriánskou dekadencí.

Houbičky, změny velikosti a jiné podivnosti

V první řadě, Alenka jí houbu a mění velikost. To není jen nějaká nevinná metafora. Houby, zejména ty halucinogenní, byly známy už dávno předtím, než si je začal vařit hipík do čaje. Scéna, kdy se Alenka potýká s tím, že jednou je obří a pak zase malinká, by šla bez větších obtíží použít jako ilustrace učebnice o účincích psychedelik. A housenka kouří vodní dýmku. Cože? V dětské knížce? Inu, v době, kdy Carroll psal své dílo, nebylo kouření opia zas tak neobvyklé, zejména v určitých kruzích, kde lidé nosili cylindry a měli dost volného času na psaní poezie o želvách.

Kdo vlastně byl Lewis Carroll

Za pseudonymem Lewis Carroll se skrývá muž jménem Charles Lutwidge Dodgson, matematik, logik, fotograf a duchovní. A taky muž, který trávil podezřele mnoho času s dětmi, zejména s malou Alicí Liddellovou, dcerou svého přítele. Právě ona byla inspirací pro slavnou hrdinku. Některé prameny naznačují, že vztah Carrolla k Alici nebyl zcela nevinný, a i když neexistují jednoznačné důkazy, jisté fotografie a jeho deníky vyvolaly v moderní době nemalé diskuze. Dnes by se asi Carroll ocitl na stránkách úplně jiného druhu literatury a rozhodně ne v oddělení pro děti.

Matematika, logika a mentální vývrtky

Přestože je kniha často interpretována jako psychedelický trip, má i druhou vrstvu, fascinaci logikou a jazykem. Carroll byl posedlý paradoxy, matematickými hádankami a hříčkami, což se v knize jasně odráží. Věty jako všechno je možné, jen musíš věřit že je, nebo výstupy Kloboučníka a Bílého králíka, připomínají spíš logický zmatek než dětskou zábavu. Celé to působí jako mentální labyrint, kde každý směr vede k ještě většímu nesmyslu. Ale i nesmysl může být smysluplný, když je podán s anglickou precizností a šálkem čaje.

Postavy, které nejsou jen postavy

Pojďme se na chvíli zamyslet nad tím, kdo se vlastně v říši divů vyskytuje. Šílený Kloboučník, který pořádá čajové dýchánky bez konce, má podle některých teorií symptomy otravy rtutí. V době, kdy Carroll psal knihu, se totiž klobouky vyráběly za pomoci rtuti, což způsobovalo halucinace a nervové poruchy. Srdcová královna, která křičí setnout hlavu na každém rohu, vypadá jako karikatura absolutistické moci. Bílý králík, věčně ve stresu, připomíná moderního manažera v open space kanceláři. A Červená královna? Ta je učebnicovým příkladem autority bez smyslu pro realitu. Vlastně by se hodila na přednášku o toxickém vedení v korporátech.

Kniha pro děti, nebo skrytý manifest?

Ať už věříme teoriím o drogách, nebo se přikláníme k interpretaci přes logiku a absurditu, jedno je jisté. Alenka v říši divů není úplně klasická pohádka. Vypadá jako kniha, kterou byste dali dítěti před spaním, ale možná byste si ji měli nejdřív přečíst sami. Když pomineme psychedelické náznaky a podezřelý vztah autora k dětem, pořád tu máme dílo, které odhaluje fascinující propojení jazyka, matematiky, filozofie a lidské psyché. Ať už je to jak chce, Alenka nám dává možnost nahlédnout do mysli, která nehrála podle pravidel.

A jak z toho ven

Když se dnes mluví o Alence, často se zmiňuje právě její drogový potenciál. Ale možná je největším tripem na téhle knize to, že ji vůbec chápeme jako pohádku. Je to vlastně trochu jako kdyby někdo vzal filozofii Friedricha Nietzscheho, namaloval ji pastelkou a dal jí mašli. Vznikne z toho něco podivného, ale fascinujícího. A možná právě proto Alenka přetrvává. Ne proto, že je dětská, ale právě proto, že je tak podezřele dospělá.

Zdroj: UiT, Alice in Wonderland, The Artifice, Science Direct, Research Gate