Wallis Simpsonová a Edward VIII.: Král abdikoval, jen aby mohl být s ní

Prosluněný prosinec 1936 otřásl britskou říší i světem, který byl zvyklý na zdánlivě neotřesitelné tradice královského rodu. Král Edward VIII., pohledný bonviván, oblíbenec davů a první panovník éry rozhlasu, položil korunu na stůl kvůli lásce k rozvedené Wallis Simpsonové.

Co všechno musel monarcha obětovat a jak daleko sahají následky jeho velké lásky? Pojďme se podívat na romanci, jejíž dozvuky rezonují až k dnešní generaci Windsorů – a leckdo v ní slyší ozvěnu příběhu prince Harryho a Meghan.

Skandál, který otřásl korunou

Edward se seznámil s Wallis už v roce 1931. Tou dobou byla dvakrát vdaná (druhý rozvod se teprve řešil) a kombinace jejích manželství, amerického původu a sebevědomého vystupování byla pro tehdejší britské elity na první dobrou naprosto nestravitelná. Církev odmítala povolit sňatek rozvedené, vláda i dominia se postavila proti a bulvár se tetelil nad potenciálním skandálem.

Cesta k abdikaci

Když Edward nastoupil na trůn 20. ledna 1936, zdálo se, že vztah udrží v privátní rovině. Jenže po pár měsících dal jasně najevo, že bez Wallis nehodlá vládnout. Premiér Stanley Baldwin varoval, že kabinet abdikaci nebrání, spíše vítá, protože ústavní krize by jinak mohla zamotat britskou i imperiální politiku. Po sérii napjatých jednání podepsal král 10. prosince 1936 „Instrument of Abdication“ a následující večer promluvil k národu: „…nalezl jsem, že je nemožné nést těžké břemeno odpovědnosti… bez pomoci a podpory ženy, kterou miluji.“

Nový život v exilu

Edward obdržel titul vévody z Windsoru a pár se usadil hlavně ve Francii. Na oficiální dvorské akce měli vstup zakázán a většina rodiny s nimi mluvila jen ze zdvořilosti, někdy vůbec. Wallis se stala častým terčem tisku, který ji líčil jako ženu, kvůli níž padla koruna a společenská smetánka ji zcela odstřihla. Manželé cestovali, sbírali umění a občas koketovali s politikou: Edward se před válkou setkal s Hitlerem, což ještě víc pošramotilo jeho obraz doma.

Politické otřesy a lekce pro monarchii

Abdikace měla i pozitivní efekt: ukázala, že konstituční monarchie stojí na parlamentu, nikoli na osobních preferencích krále. Nový panovník George VI. přijal roli s vážností, kterou lidé od vládce čekali, a teprve díky tomu si instituce udržela důvěru v bouřlivých letech druhé světové války. Parlament posílil faktické pravomoci a dvůr přehodnotil, jak moc se soukromý život může prolínat se státnickou rolí.

Ozvěny v současnosti: Harry a Meghan

Když princ Harry a Meghan Markle oznámili začátkem roku 2020, že ustupují z pozice důležitých členů královské rodiny a chtějí být finančně nezávislí, titulek většiny médií okamžitě vytáhl jméno Edwarda VIII. Podobnost? Láska, frustrace z tlaku a rozhodnutí hledat svobodu za hranicemi protokolu. Rozdíl? Harry je náhradník za nástupce trůnu, takže nešlo o korunu, nýbrž o moderní image monarchie. Přesto výjev dvou generací, které odešly „do exilu“ (byť tentokrát do Kalifornie), připomněl, že osobní štěstí a královský štempl se někdy sráží čelem.

Co zůstalo

Příběh Edwarda a Wallis dál fascinuje – od seriálů po biografie. Romantická legenda „král se vzdal trůnu z lásky“ se sice dobře vypráví, ale realita byla mnohem drsnější: kompromisy, chladné vztahy a politický odstřih. Monarchie však krizi přežila, možná i zesílila, protože se naučila reagovat na veřejné mínění. A pokaždé, když se objeví další rebelský člen rodiny, vynoří se i připomínka slavné abdikace. Minulost zkrátka pořád šeptá přítomnosti, že koruna váží víc než kterákoli love story.

Zdroje: wikipedia.org, britannica.com, digitalcommons.salve.edu, theguardian.com