Dobrodruh Casanova: Milostné eskapády, útěk a poslední léta v Česku

Giacomo Casanova přišel na svět v Benátkách roku 1725 jako potomek dvou herců, což tehdy nebyla zrovna výhra v životní loterii, spíš taková vstupenka do společenské šatny. Malý Giacomo však brzy ukázal, že mu to pálí víc než většině dospělých, a tak se prokličkoval až na univerzitu. Tam chvíli koketoval s duchovní dráhou a stal se knězem. Bohužel, jeho nadšení pro ženské půvaby bylo silnější než víra.

Ukázalo se totiž, že na celibát má přece jen trochu jiný názor než jeho nadřízení. Z duchovní dráhy tedy elegantně vyklouzl a vrhl se do víru evropské společnosti. Jeho život připomínal kaleidoskop plný převleků, úniků a samozřejmě lásek.

Evropa v podpatcích a parukách

Casanova cestoval téměř po celé Evropě. Zavítal do Paříže, Londýna, Vídně, Madridu i Petrohradu a pokaždé dokázal využít svého šarmu, vtipu a společenské obratnosti. Uměl se pohybovat mezi šlechtici, vědci, ale i hazardními hráči nebo alchymisty. Měl smysl pro humor, výřečnost, a když bylo třeba, neváhal se vydávat za doktora nebo diplomata. Nutno říct, že to většinou fungovalo.

Ve společnosti žen byl jako ryba ve vodě. Nešlo však jen o povrchní svádění. Často se skutečně zamiloval a jeho milostné vztahy měly často i hlubší rozměr než jen pár ukradených nocí. Ovšem když říkáme často, máme na mysli opravdu často. Casanova si údajně vedl velmi podrobný deník svých milostných dobrodružství, což dnes dává historikům a voyeurským čtenářům bohatý materiál k prozkoumání.

Z vězení rovnou do legendy

Kariéru dobrodruha mu přerušilo až vězení. Roku 1755 byl v Benátkách zatčen pro šíření svobodomyslných knih a údajné čarodějnictví. Skončil v obávaném vězení Piombi, což byla místnost pod olověnou střechou paláce dóžat. Odsedět si měl pět let. Vydržel tam šestnáct měsíců a pak prostě utekl. Podařilo se mu prolézt stropem a nenápadně se vytratit hlavním vchodem. Ano, jako z nějakého filmu. Vlastně, ne jako. Opravdu se o tom film točil.

Po útěku z vězení se z něj stala celebrita. Byl známý nejen jako svůdník, ale i jako muž, který utekl z proslaveného vězení. Odtud už byl jen krok k legendě. Zajímavé je, že ačkoli byl proslulý především svým milostným životem, setkal se i s řadou významných osobností. Povídal si s Voltairem, ale i s papežem. U toho si mimochodem vyžádal odpustky, což jen podtrhuje jeho pozoruhodné schopnosti přesvědčování.

Poslední kapitola: Duch knihovny v Duchcově

Ke konci života se Casanova usadil tam, kde byste ho možná nečekali. V severních Čechách, konkrétně na zámku Duchcov. Přijal nabídku jako knihovník u hraběte Valdštejna, a ač to zní jako konec plný ticha a vůně starých svazků, rozhodně se nejednalo o poklidný důchod. Casanova měl ostrý jazyk, nesnášel nudu a neustále se hádal s personálem i samotným hrabětem. I přes to všechno ale v Duchcově zůstal až do své smrti v roce 1798.

Zde také napsal své proslulé paměti Histoire de ma vie, tedy Příběh mého života. Na šesti tisících stranách zachytil nejen své aférky, ale i životní filozofii, atmosféru doby a politické i společenské intriky, kterých byl svědkem. Mimochodem, psal francouzsky, protože v tom jazyce zněl jeho život patrně ještě dobrodružněji.

Casanova na plátně i v hlavách

Dnes je jméno Casanova synonymem pro svůdníka. Málokdo ale ví, že byl také matematik, diplomat, špion nebo třeba autor divadelních her. Jeho životní příběh se stal inspirací pro nespočet knih, divadelních her a samozřejmě filmů. Ve filmu ho ztvárnili třeba Donald Sutherland nebo Heath Ledger. Zajímavé je, že většina adaptací se zaměřuje především na jeho milostné výboje, zatímco ten skutečný Giacomo byl daleko víc než jen muž s hezkou parukou a uhrančivým pohledem.

Z Benátek do Čech, z aférek do učebnic

Giacomo Casanova byl mužem mnoha talentů. Zanechal po sobě mnohem víc než jen pověst svůdce. Byl to inteligentní, sečtělý a velmi moderně uvažující muž, který si nenechal diktovat, jak má žít. Možná by dnes působil jako extravagantní influencer s podcastem o milostném životě a recenzemi knih v duchcovské knihovně. A možná by mu to pořád šlo.

Ale jednu věc je třeba uznat. Svádění měl zvládnuté líp než většina současných seznamovacích aplikací.

Zdroj: Wikipedia, Brittanica, HistoryHit, Grunge, Novinky