Zapomenuté filmové žánry: Patřil k nim i nepřetržitý nickelodeon
Filmové žánry jsou jako živé organismy – rodí se, zažívají vrchol slávy a pak pomalu mizí z našeho povědomí. Všichni známe klasický western nebo velkolepé muzikály, jejichž zlatá éra je dávno pryč.
Existují ale i žánry, které jsou dnes prakticky neznámé, a přitom ve své době způsobily revoluci. Pojďme se podívat na pár takových filmových „fosilií“, počínaje tou úplně první masovou filmovou zábavou – chaotickým a úžasným nickelodeonem.
Nekonečné představení v kině za pěticent
Před rokem 1905 byly filmy spíš jen takovou pouťovou atrakcí. Zlom přišel v Pittsburghu, kde si dva podnikatelé otevřeli malé kino v přestavěném obchodě, kam se vešlo necelých sto lidí. Vstupné stálo pět centů, tedy „nickel“, a tak se zrodil nickelodeon.
Nebyl to žádný luxus. Jen stísněná místnost s tvrdými židlemi a klavírem u plátna, který doprovázel němé filmy. Model se ale chytil a během pár let jich v USA vyrostly tisíce. A v čem byl ten fígl? V nepřetržitém promítání. Kina jela od rána do noci a promítala krátké filmy (komedie, cestopisy, dramata) v nekonečné smyčce.
Mohli jste přijít kdykoli, zaplatit svůj niklák a zůstat, jak dlouho jste chtěli. To byla revoluce! Kino se stalo spontánní zábavou, která perfektně seděla do rozvrhu dělníků a přistěhovalců s nepravidelnou pracovní dobou. Pro imigranty, kteří neuměli anglicky, byl navíc němý film ideálním způsobem, jak nahlédnout do americké kultury.
Éra nickelodeonů skončila, když se objevily delší, celovečerní filmy. Ty vyžadovaly vyšší vstupné, a hlavně pohodlnější a honosnější kina, takzvané „filmové paláce“, které přilákaly i bohatší publikum.
Když na Divokém západě zpívali kovbojové
Od 30. do 50. let kraloval kinům B-western. Byly to nízkorozpočtové filmy, točené jako na běžícím páse podle jednoduché šablony: statečný hrdina bojuje proti zlému padouchovi a na konci vždy zvítězí dobro. Hrdinové jako John Wayne nabízeli jasnou morálku v nejisté době.
Obrovsky populární byli také zpívající kovbojové jako Gene Autry nebo Roy Rogers. Tito uhlazení gentlemani klidně přerušili přestřelku, aby si zazpívali zamilovanou píseň. Pro lidi zničené hospodářskou krizí to byl dokonalý únik do světa, kde je všechno jednoduché a spravedlivé.
Zlaté časy B-westernu skončily s nástupem televize, která přinesla Divoký západ do obýváků zadarmo. Navíc se změnila i nálada ve společnosti. Diváci už nechtěli naivní pohádky, ale složitější, „revizionistické“ westerny, které ukazovaly hrdiny s chybami a odvrácenou tvář americké historie.
Válka slov místo polibků aneb jak cenzura stvořila komedii
Ve 30. a 40. letech zažila svůj krátký, ale oslnivý život screwball komedie. Její poznávací znamení? Neuvěřitelně rychlé a vtipné dialogy, potrhlé situace, a hlavně inteligentní a sebevědomá hrdinka, která si svůj mužský protějšek slovně „mazala na chleba“.
Tento žánr byl geniální odpovědí na přísný cenzurní Haysův kodex, který zakazoval jakékoli zobrazování sexu a nemravnosti. Filmaři to vyřešili po svém: sexuální napětí nahradili slovními přestřelkami. Místo fyzické intimity jsme tak dostali bitvu důvtipu.
S příchodem druhé světové války ale lidem do smíchu moc nebylo. Bezstarostné hašteření bohatých najednou působilo nepatřičně. A když se po válce cenzura postupně uvolnila, zmizel i hlavní důvod, proč screwball komedie vůbec vznikla. Potřeba chytrých dvojsmyslů byla pryč.
Další ztracené světy a jejich odkaz
A to zdaleka není všechno. Filmová historie je plná podobných slepých uliček, které ale nečekaně vedou do současnosti. Vezměme si třeba městskou symfonii z 20. let – experimentální filmy bez příběhu, které pomocí rytmického střihu oslavovaly život v metropoli a jsou dnes považovány za přímé předky hudebních videoklipů.
Z úplně jiného soudku byl kontroverzní italský Mondo film z 60. let. Tyto „šokumenty“ plné násilí a tabu stíraly hranici mezi realitou a fikcí a jejich DNA dnes jasně vidíme v reality show.
Padesátá léta zase přinesla technologickou podívanou jménem Cinerama, která s obřím prohnutým plátnem nabízela pohlcující zážitek, jehož myšlenka dnes žije v kinech IMAX.
A nesmíme zapomenout ani na krátkou, ale důležitou vlnu animace pro dospělé v 70. letech. Filmy jako Fritz the Cat tehdy dokázaly, že animáky nemusí být jen pro děti, a připravily tak půdu pro seriály jako Simpsonovi nebo South Park.
Zapomenuté žánry nejsou jen mrtvou kapitolou dějin filmu. I když jejich původní podoba zmizela, jejich duch žije dál. Nepřetržitá dostupnost nickelodeonu je základním principem Netflixu a dalších streamovacích služeb. Archetypy z B-westernů vidíme v každém druhém akčním filmu. A touha po velkolepé podívané, kterou nabízela Cinerama, pohání dnešní blockbustery. Duchové těchto starých filmů jsou zkrátka stále s námi, ukrytí v moderním filmovém stroji.
Zdroje: collider, screenculturejournal
