Scénické souboje ve filmech: Filmaři si na ně někdy volají specializované skupiny

Nebývalé zpomalení kulky v Matrixu, „gun-fu“ v Johnu Wickovi nebo jeden záběr na řež v Blavikenu. Filmové bitky se za posledních třicet let proměnily ve velkolepou show, která konkuruje sportovním přenosům. Přes blikající čepele a svištící nábojnice ale zůstává podstata stejná – bojová scéna má vyprávět příběh stejně jasně jako dialog.

Co všechno musí štáb i herci podstoupit, aby úder vypadal skutečně a nikdo při tom nepřišel k újmě? A kde se u nás hledají profíci, kteří dokážou zkrotit meče i kamery?

Choreografie, která táhne děj

Režisér a bývalý kaskadér Chad Stahelski postavil sérii John Wick na přesně načasovaném mixu judistických hodů, brazilského jiu-jitsu a práce se zbraní. Choreografie se často dolaďovala až přímo ráno před klapkou, aby pohyb „četl“ kameraman i divák – a aby Donnie Yen nevypadal „jako samuraj, ale spíš jako střelec kombinující kali a šerm“. Podobnou péči věnovala hongkongská legenda Yuen Woo-ping i Matrixu: čtyři měsíce tréninku v burbanské hale přetavil v balet, který posunul akční film o celou generaci dál.

Bezpečnost především

Na place se sice zdá, že jde o čistou adrenalinovou jízdu, ve skutečnosti je nad scénou rozkreslena podrobná „mapa rizik“. Podle standardů SAG-AFTRA musí být kaskadérský koordinátor přítomen u každé bezpečnostní porady a proaktivně komunikovat se všemi odděleními. Přesto se nehody stávají: připomeňme zlámaný kotník Toma Cruise či smrt motocyklové dublérky Joi Harrisové, které v roce 2017 rozpoutaly v Hollywoodu živou debatu o přípustném riziku. Základní princip zní prostě – ostré zbraně nahrazují hliníkové repliky a u výbuchů stojí hasič už se zajištěnou hadicí.

Hercovo tělo jako zbraň

Filmový boj je tanec, a tak se herci mění v tanečníky:

• Keanu Reeves kvůli prvnímu Matrixu nosil ještě čerstvě po operaci páteře krční límec a kopat měl zakázáno. Trenéři mu proto postavili styl založený hlavně na úderech rukou a slavném záklonu, který finálně prodala „bullet-time“ kamera.
• Před Johnem Wickem 4 strávil Reeves s instruktory střelných zbraní a juda devět měsíců, aby mu přechody z palby do chvatů šly „na první dobrou“.
• U seriálu Zaklínač odborník na dlouhý meč pochválil Henryho Cavilla za uvěřitelnost každého seku a ocenil vlastní styl, který herec po konzultaci s kaskadéry pomáhal dotvářet.

Hodiny v tělocvičně se prolínají s nácvikem na place; kamera se přibližuje, takže i milimetrová odchylka čepele je vidět. Reálná únava se proto často stává součástí performance – a divák si toho většinou ani nevšimne.

Kde se seká v Česku

Česko je pro zahraniční štáby lákadlem nejen kvůli lokacím, ale i kvůli lidem, kteří dovedou bezpečně nasadit rytířskou helmu.

Filmka Stunt Team vznikla už v roce 1962 u natáčení Limonádového Joea. Dnes čítá přes stovku členů, od šermířů po specialisty na kaskadérské řízení, a umí pokrýt akci na zemi, ve vodě i ve vzduchu.

Jezdecko-šermířská společnost Štvanci funguje od roku 1990 a pravidelně zajišťuje bitevní scény pro historické filmy i dokumenty. Není divu, že do jejich portfolia přibyl i velkofilm Jan Žižka, kde se kaskadéři museli poprat se stovkami komparzistů i blátem českých hradů.

Na co si dávat pozor, až příště zavíří meče

Až vám na plátně sviští čepele, zkuste si všímat pár detailů. Jak často kamera střihne pryč? Pokud záběr trvá víc než pět vteřin, herci většinou skutečně bojují sami. Sledujte, jestli úder táhne postavu příběhem – v Matrixu Neo s každou ránou chápe fyziku simulace, zatímco Wickova střela je často zároveň pointou černého vtipu. A když zahlédnete známou českou zříceninu, je docela možné, že pod helmou protivníka má modřiny někdo z domácího týmu.

Scénické souboje tedy nejsou jen efektní podívaná. Jsou to týdny choreografií, litry potu, přísná pravidla a obrovský kus řemesla, v němž se potkává herectví, sport i technické know-how. Filmový boj zkrátka stojí a padá na disciplíně – a když ji tvůrci zvládnou, divák na konci často zjistí, že nevědomky zadržoval dech.

Zdroje: denofgeek.com, wired.com