Cancel culture: Ne vždy by měl zaznít každý názor

Když před érou Twitteru a sociálních sítí někdo řekl něco hloupého, tak se o tom mluvilo pár dní a pak se to ztratilo. Teď napíšete jednu větu špatně a za hodinu vás může znát celý internet – a ne v dobrém. Ztratíte práci, kamarádi se vám přestanou ozývat a vaše jméno se spojí se skandálem navěky. Tohle je realita cancel culture. Někteří říkají, že konečně máme způsob, jak zastavit lidi, kteří šíří škodlivé názory. Jiní zase tvrdí, že jde o nebezpečný hon na čarodějnice. Pravda leží někde mezi tím.

Vznik fenoménu: Jak získal internet takovou moc?

Cancel culture vlastně není nic úplně nového – jen dostala mnohem silnější nástroje. Dříve lidé psávali rozzlobené dopisy do novin nebo protestovali před úřady. Teď jim stačí hashtag a během hodin se proti jedné osobě spojí tisíce rozčílených lidí.

Twitter se stal hlavním bojištěm. Jeho algoritmy podporují emocionální reakce a pomáhají hněvu šířit se rychlostí blesku. Co dřív zůstalo jen místním skandálem, se dnes dostane před oči celému světu během pár minut.

Samotný výraz cancel culture se začal používat kolem roku 2017, ale ten mechanismus tady byl vždycky. Lidé odjakživa potřebovali trestat ty, kdo porušili nepsaná pravidla slušnosti. Internet jim prostě dal do rukou mnohem účinnější zbraň.

Oprávněné případy

Někdy cancel culture odkryje opravdové problémy, které by jinak zůstaly skryté. Vezměte si případ Harveyho Weinsteina – ukázal, jak mocní muži desítky let zneužívali své postavení. Bez obrovského společenského tlaku by se jejich oběti spravedlnosti asi nikdy nedočkaly.

Hnutí #MeToo pomohlo tisícům žen konečně promluvit o sexuálním obtěžování. Spoustu firem začalo tyto problémy brát vážně teprve poté, co se začaly bát veřejného skandálu. V těchto případech fungovala cancel culture skutečně jako mocná zbraň pro ty, kdo jinak nemají hlas.

I rasistické nebo nenávistné projevy si mohou zasloužit tvrdou reakci. Když někdo veřejně šíří nenávist proti menšinám, je normální, že za to ponese následky. Svoboda slova prostě neznamená, že nebudete nést odpovědnost za svoje slova.

Problematické excesy aneb když se to zvrtne do absurdna

Ne všechny případy jsou ale tak jasné. Justine Sacco ztratila práci kvůli ironickému tweetu o AIDS v Africe, který lidé úplně špatně pochopili. Než její letadlo přistálo v New Yorku, stala se z ní nejvíce nenáviděná osoba na celém internetu.

Podobně to dopadlo s Jamesem Gunnem, režisérem Guardians of the Galaxy. Disney ho vyhodil kvůli starým vtipům na Twitteru, které napsal před lety. Sice ho pak vzali zpátky, ale ukázalo se, jak dokáže být cancel culture nespravedlivá a neúměrná.

Často se stane, že se ztratí kontext a lidé reagují jen na zlomek informací. V rozjitřené atmosféře sociálních sítí se pravda hledá těžko. Rozzuřený dav dokáže odsoudit nevinného člověka stejně snadno jako skutečného viníka.

Dopad na kariéry: Zničené životy a návraty

Pro postižené lidi bývají následky naprosto devastující. Ztráta práce je teprve začátek – pak přichází ztráta přátel, vyhrožování, někdy dokonce sebevražedné myšlenky. Spousta lidí se z takového úpadku už nikdy nevzpamatuje.

Někteří se přesto dokážou vrátit. Robert Downey Jr. překonal problémy s drogami a stal se hvězdou Marvelu. Mel Gibson se po antisemitských výpadech také pomalu vrací do Hollywoodu. Ukazuje se, že čas a opravdová lítost dokážou vyléčit i těžké rány.

Problém je v tom, že internet nezapomíná nikdy.

Vliv na společenskou debatu

Cancel culture výrazně změnila to, jak lidé komunikují na veřejnosti. Spousta celebrit, politiků i obyčejných lidí si teď víckrát rozmyslí, než něco napíší na sociální sítě. Někdo to považuje za dobrou věc, lidé jsou prý ohleduplnější.

Kritici ale varují před autocenzurou a potlačováním legitimních názorů.

Univerzity hlásí pokles otevřených diskusí mezi studenty. Mladí lidé se bojí říct názory, které by někdo mohl považovat za problematické. To může dlouhodobě škodit kreativitě a novým nápadům.

Hledání rovnováhy

Ideální by byl systém, který dokáže rozlišit mezi různými druhy prohřešků. Sexuální zločiny si zaslouží jiné zacházení než nešťastný vtip. Současná cancel culture ale často všechno hází do jednoho koše.

Měli bychom také mluvit o možnosti odpuštění a nápravy. Lidé se mění, poučí se ze svých chyb. Společnost, která nenabízí druhou šanci, může být stejně škodlivá jako ta, která ignoruje skutečné problémy.

Budoucnost pravděpodobně přinese vyváženější přístup. Možná vzniknou způsoby, které umožní rychlou reakci na vážné prohřešky, ale zároveň ochrání lidi před nespravedlivým odsouzením. Cancel culture ukázala sílu veřejného mínění – teď je na čase naučit se tuto sílu používat rozumněji.

Zdroje: Wikipedia, Aktuality.sk, Britannica