Filmové remaky mohou být úspěšné, originál je ale jenom jeden
Hollywood jako by se v posledních letech zamiloval do vlastní minulosti. Místo hledání nových nápadů se často vrací ke starým dobrým příběhům a obléká je do moderního kabátu. Remaky se tak staly samostatným filmovým žánrem, někdy milovaným, jindy zatracovaným.
Proč se vlastně remaky točí?
Je to jednoduché. Známý název prodává. Diváci si ho pamatují z dětství, mají k němu vztah a do kina je to přitáhne skoro samo. A pokud k tomu přidáte moderní efekty, slavné herce a trochu nostalgie, úspěch je na dosah.
Studia navíc vědí, že v přehlceném filmovém trhu je sázka na jistotu zlatá. A tak se točí nový Lví král, Aladin, Král Škorpion, Zločin a trest, Batman, Duna… a seznam pořád roste.
Co rozhoduje o tom, jestli remake zafunguje?
Nejde jen o efekty a moderní výpravu. Skvělý remake musí najít rovnováhu mezi starým a novým. Měl by respektovat původní příběh, ale přitom nabídnout nový úhel pohledu, přidanou hodnotu. Když to tvůrci zvládnou, mají vyhráno.
Typickým příkladem je Joker (2019) – film, který sice čerpá z postavy notoricky známého padoucha, ale podává ji zcela nově. Místo superhrdinské akce přináší psychologické drama a ukazuje, jak se z obyčejného člověka může stát ikonický záporák. Výsledek? Oscar a nadšené recenze.
Kdy se to naopak příliš nepovedlo, je nová verze Sněhurky od studia Disney, která se snažila být natolik poplatná době, že to vzbudilo nevoli u většiny návštěvníků testovacího promítání.
Slavná srovnání: originál vs. remake
Lví král (1994 vs. 2019)
Původní animák z 90. let dojímal celou generaci. Nová verze vsadila na fotorealistickou animaci a vydělala miliardy. Ale kritici jí vyčítali chlad. Zatímco kreslený Simba uměl cítit, ten digitální prý spíš jen zíral.
Aladin (1992 vs. 2019)
V originále zazářil animovaný džin v podání Robina Williamse. V remaku ho nahradil Will Smith, který vsadil na hip-hop a charisma. Výsledek? Překvapivě vřelé přijetí, i když kouzlo kresleného světa se podle některých trochu ztratilo.
Joker (různé verze)
Jack Nicholson, Heath Ledger nebo Joaquin Phoenix? Každý Joker byl jiný a přesto každý ikonický. Phoenixova verze ale vystoupila ze stínu batmanovského vesmíru a stala se samostatným filmovým zážitkem.
Duna (1984 vs. 2021)
Původní Duna od Davida Lynche byla atmosférická, ale chaotická. Nový remake Denise Villeneuvea nabídl velkolepý vizuál, hvězdné obsazení a věrnější přístup k předloze Franka Herberta. Výsledek? Obrovský kritický i divácký úspěch.
Zrození Planety opic (2001 vs. 2011 a dál)
Zatímco remake Tima Burtona z roku 2001 moc neoslnil, novější trilogie z let 2011–2017 dokázala naprosto změnit vnímání značky. Místo akce sází na emoce, vztahy a technologicky revoluční zpracování opic. A funguje to.
Kdy to naopak selže?
Někdy se remake mine účinkem. Třeba hraný Pinocchio od Disneyho byl kritizován za mdlost a absenci emocí. Nebo třeba Ghostbusters (2016) – snaha o genderový twist dopadla rozpačitě, protože příběh ztratil tah a kouzlo původního dua Venkman & spol.
Podobně se moc nepovedla hraná Mulan, která sice vypadala krásně, ale ztratila vtip, hudbu i ducha původního animáku.
Remake není nadávka. Když se dělá s citem, může být stejně silný jako originál, nebo i lepší. Ale na originál se nikdy úplně nezapomíná. Je to jako první láska. Může přijít jiná, hezčí, úspěšnější… ale ta první zůstane v srdci navždy.
Zdroj: Business Insider, Houston Press, Medium
