Jiří Menzel: Režisér získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film
Jiří Menzel je významný český režisér, jehož snímky, které vznikly ve spolupráci s prozaikem Bohumilem Hrabalem, se dočkaly obrovského věhlasu i v zahraničí. Mnoho snímků pomohlo formovat český filmový průmysl. Ne nadarmo získal Jiří Menzel nespočet ocenění, včetně Oscara za film Ostře sledované vlaky.
Jiří Menzel byl veden ke kultuře odmalička
Jiří Menzel se narodil 23. února 1938 v Praze do kulturně založené rodiny. Jeho otec Josef byl významným literárním kritikem a matka herečka. Už od dětství měl Jiří blízko k umění, ale místo na divadelní prkna to nakonec táhlo k filmové kameře. Po maturitě nastoupil na FAMU, kde se stal žákem Otakara Vávry – jedné z klíčových postav československé kinematografie. Tam se Menzel seznámil s budoucími kolegy z tzv. nové vlny – Věrou Chytilovou, Evaldem Schormem nebo Milošem Formanem.
Umělec si za svůj režijní debut zasloužil Oscara
Menzel dokázal přenést na plátno Hrabalovu poetiku – humor, melancholii, absurditu každodenního života i hluboké porozumění lidským slabostem. Toho je důkazem adaptace novely Ostře sledované vlaky. Snímek z roku 1966 sklidil obrovské ovace i za oceánem, protože za něj režisér získal Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film.
V té době bylo Menzelovi pouhých 28 let a velice rychle se z něho stala hvězda světového formátu. Přesto sláva nestoupla umělci do hlavy a Jiří Menzel zůstal i nadále pokorným člověkem. Jak později s úsměvem prozradil, vítězství a Oscara považuje za souhru štěstí, náhody a Hrabala. Se spisovatelem spolupracoval i na dalších snímcích, jako jsou oblíbené Postřižiny, Skřivánci na niti nebo Perličky na dně.
Režisér a Anticharta
Jiří Menzel nebyl signatářem Charty 77. Na rozdíl od některých svých kolegů z kulturní sféry – například Václava Havla, Pavla Landovského nebo Věry Chytilové – se Menzel v 70. a 80. letech veřejně do otevřeného disentu nepřipojil. Podepsání Anticharty mu tak někteří kolegové vyčítali, i když on sám prozradil, že se nemá za co stydět.
Postoj Jiřího Menzela k tehdejšímu režimu byl spíše opatrný a režisér několikrát přiznal, že tak podepsal Antichartu především proto, že cítil odpovědnost za své spolupracovníky a také se obával represí. Mnohokrát se vyjádřil v tom smyslu, že chtěl pokračovat v práci, tvořit, a že cítil, že jako umělec může nejvíc ovlivnit lidi skrze své filmy – nikoli přes politická prohlášení.
Například film Skřivánci na niti z roku 1969, který natočil těsně po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, byl velmi kritický vůči komunistickému režimu. Byl však okamžitě zakázán a uveden až po sametové revoluci. Menzel tedy projevoval svůj postoj k režimu více prostřednictvím tvorby než aktivním občanským odporem. V rozhovorech po roce 1989 mluvil o své vnitřní rozpolcenosti a přiznával, že se nechtěl vzdát možnosti tvořit, a to i za cenu určitého kompromisu.
Tvorba po Sametové revoluci
Jiří Menzel získal v roce 1990 na Berlinale Zlatého medvěda za film Skřivánci na niti. Menzel však nikdy nechtěl být politickým tvůrcem. Věřil, že i obyčejný lidský příběh může mít větší sílu než otevřená agitace.
Kromě filmové režie se věnoval i divadlu. Režíroval v Činoherním klubu, Divadle na Vinohradech i na mnoha zahraničních scénách. Snímek Obsluhoval jsem anglického krále byl jeho návratem k velkému filmu po delší pauze. Natočil jej v roce 2006, znovu podle Hrabalovy předlohy, a snímek zaznamenal obrovský úspěch doma i v zahraničí. Menzel tak opět ukázal, že jeho cit pro příběh a vizuální poezii nezmizel ani po letech.
Osobní život Jiřího Menzela byl spíše stranou veřejného zájmu. Oženil se později, až ve zralém věku, s producentkou Olgou Menzelovou, se kterou měl dceru. V posledních letech ho bohužel trápily zdravotní komplikace, zejména po prodělaném zápalu mozkových blan v roce 2017. Zemřel 5. září 2020 ve věku 82 let.
Odkaz Jiřího Menzela však žije dál – v jeho filmech, které nás učí vnímat svět kolem sebe s laskavostí, ironií a pochopením. Málokdo dokázal tak přesně zachytit, jací jsme – se všemi svými slabostmi i krásou.
Zdroj: csfd.cz, Radio Prague International, Blesk
