Hedy Lamarr: Hollywoodská ikona měla geniální mozek

Když se řekne Hedy Lamarr, většina lidí si vybaví oslnivou krásu hollywoodské hvězdy ze zlaté éry filmu. Byla považována za jednu z nejkrásnějších žen světa a její tvář zdobila nespočet obálek časopisů. Málokdo však tušil, že za touto ikonickou fasádou se skrýval geniální mozek vynálezkyně.

Její práce, dlouho přehlížená, přispěla k technologiím, které dnes formují náš digitální svět, jako jsou Wi-Fi, GPS a Bluetooth. Příběh Hedy Lamarr je fascinujícím příkladem toho, jak společenské vnímání, zaměřené především na její vzhled, dokázalo zastínit její mimořádný intelekt. Ukazuje ale také, že krása a inteligence se nemusí vylučovat, ba naopak, mohou existovat v jedné pozoruhodné osobě.

Její kariéru odstartoval skandál

Narodila se jako Hedwig Eva Maria Kiesler 9. listopadu 1914 ve Vídni do zámožné židovské rodiny. Její otec, bankovní ředitel, v ní už v dětství probudil zájem o techniku a fungování strojů. Naopak matka, která byla koncertní pianistka, ji vedla k umění.

Hedy byla bystré a zvídavé dítě. Její herecká kariéra začala brzy, ale mezinárodní pozornost přišla s československým filmem Extase z roku 1933. Film, který jako jeden z prvních ukázal nahotu a náznak ženského orgasmu na běžném plátně, vyvolal pobouření.

Krátce poté se provdala za bohatého rakouského zbrojaře Fritze Mandla. Manželství však bylo nešťastné. Mandl byl chorobně žárlivý a svou mladou ženu držel prakticky v domácím vězení. Paradoxně právě během tohoto období získala Hedy cenné znalosti o tehdejších zbraňových systémech a jejich slabinách, zejména o problémech s rušením rádiem řízených zbraní.

V roce 1937 se jí podařilo uprchnout do Paříže a následně do Londýna. Tam potkala Louise B. Mayera, šéfa mocného hollywoodského studia MGM. Ten jí nabídl smlouvu, ale pod podmínkou změny jména, aby nebyla spojována se skandálním filmem. Tak se zrodila Hedy Lamarr.

Rychle se stala ikonou stříbrného plátna

Její příjezd do Hollywoodu způsobil senzaci. Hned první americký film Alžír (1938) ji katapultoval mezi největší hvězdy. Následovala řada dalších filmů, kde hrála po boku největších mužských hvězd té doby, jako Clark Gable a Spencer Tracy ve filmu Tekuté zlato (1940). Zazářila také v muzikálu Ziegfeld Girl (1941) nebo dramatu White Cargo (1942).

Jejím komerčně nejúspěšnějším filmem se stal velkolepý biblický epos Samson a Dalila (1949). Role svůdné a zrádné Dalily dokonale zapadala do její image osudové ženy a upevnila její status legendy.

Hedy Lamarr se stala ztělesněním hollywoodského glamouru. Její tmavé vlasy s pěšinkou uprostřed, výrazné líčení a elegantní styl udávaly módní trendy. Za svůj přínos filmu získala hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Přestože byla obrovskou hvězdou, studio MGM a celý systém tehdejšího Hollywoodu často zdůrazňovaly především její exotickou krásu. Někdy byla obsazována do rolí, které byly spíše dekorativní a kvalita filmů kolísala.

Ani svůj geniální mozek nenechala zahálet

Zatímco na plátně oslňovala svět, ve svém volném čase se Hedy věnovala své tajné vášni – vynalézání. Během druhé světové války byla odhodlaná pomoci Spojencům v boji proti nacismu. Díky informacím získaným během manželství s Mandlem věděla o velkém problému tehdejší doby. Tím bylo, že nepřátelské síly dokázaly snadno rušit rádiové signály, které naváděly spojenecká torpéda na cíl, a tím je zneškodnit.

Spojila se s avantgardním hudebním skladatelem Georgem Antheilem. Lamarr přišla s revoluční myšlenkou „přeskakování frekvencí“. Antheil, který měl zkušenosti se synchronizací mechanických pian pro své skladby, navrhl důmyslný mechanismus, jak tuto myšlenku realizovat.

Princip byl geniálně jednoduchý. Místo vysílání naváděcího signálu na jediné, snadno odhalitelné a rušitelné frekvenci, by vysílač a přijímač synchronizovaně a neustále přeskakovaly mezi velkým počtem různých rádiových frekvencí. Pro nepřítele by takový signál zněl jen jako náhodný šum, ale přijímač, znající předem danou sekvenci přeskakování, by dokázal signál bez problémů přijmout a dekódovat.

Tento komunikační systém si nechali patentovat v srpnu 1942 pod číslem 2,292,387. Svůj vynález nabídli americkému námořnictvu, které však technologii odmítlo. Důvody byly různé. Svou roli zřejmě sehrála i nedůvěra vojenských kruhů k vynálezu od civilistů, navíc od slavné herečky a avantgardního skladatele.

Námořnictvo jí místo toho doporučilo, aby raději využila svou popularitu k prodeji válečných dluhopisů. To také s velkým úspěchem dělala. Odmítnutí vynálezu ukazuje na jistou zkostnatělost institucí i předsudky vůči nekonvenčním zdrojům inovací. To zpozdilo využití potenciálně cenné technologie.

Její vynález se stal odkazem pro 21. století

Patent Hedy Lamarr a George Antheila sice během války využit nebyl a nakonec vypršel, ale základní princip přeskakování frekvencí a obecněji technologie rozprostřeného spektra se ukázal být revoluční. Stal se totiž základním stavebním kamenem moderní bezdrátové komunikace.

Dnes tuto technologii využíváme každý den. Je klíčová pro fungování Wi-Fi, Bluetooth, GPS, mobilních telefonů a také pro zabezpečenou vojenskou komunikaci. Právě proto je Hedy Lamarr někdy přezdívána „matkou Wi-Fi“.

Ironií osudu bylo, že americké námořnictvo začalo její technologii využívat až v 60. letech, tedy po vypršení patentu. K tomu přispěl i technologický pokrok, zejména vynález tranzistoru, který umožnil miniaturizaci potřebných zařízení. Hedy Lamarr za svůj přelomový vynález nikdy nedostala žádnou finanční odměnu.

Hedy Lamarr byla mnohem víc než jen krásná tvář na filmovém plátně. Byla to žena mnoha talentů, jejíž život byl plný ostrých kontrastů. Zanechala nesmazatelnou stopu jak v historii kinematografie, tak v historii technologie.

Zdroje: nationalarchives, novinky.cz, usembassy, americanscientist