Příběh Vlasty Buriana: Slavný komik byl po válce obviněn ze spolupráce s nacisty
Vlasta Burian byl králem české meziválečné komedie. Svými skeči, gesty a improvizací dokázal rozesmát celé národy. Přesto se v poválečném období stal terčem nenávisti a nepochopení. Byl obviněn ze spolupráce s nacisty a přišel o svobodu, majetek i diváky. Ačkoli byl po letech rehabilitován, tragické období ho poznamenalo natolik, že už nikdy nebyl tím Burianem, jakého si lidé zamilovali.
Talent, který zazářil napříč scénami
Vlasta Burian se narodil 9. dubna 1891 v Liberci, ale již od dětství vyrůstal v Praze, kde se začal projevovat jeho mimořádný komediální talent. Zpíval v kostele, miloval operu a brzy začal vystupovat na večírcích i v kabaretech. Jeho sláva rychle stoupala – stal se miláčkem publika, ať už na divadelním jevišti nebo před filmovou kamerou.
V roce 1930 otevřel vlastní divadlo v Jungmannově ulici, později pojmenované Divadlo Vlasty Buriana. Jeho kabaretní čísla, jako Řecko-římský zápas se židlí nebo C. a k. marodka, se stala legendami. S příchodem zvukového filmu prorazil i v kinematografii. Filmy jako C. a k. polní maršálek, Ducháček to zařídí nebo Katakomby potvrdily jeho status největší hvězdy komediálního žánru.
Osobní tragédie a první pády
Za slávou se skrýval i složitý osobní život. Jeho manželka Nina Červenková mu byla celoživotní oporou, přesto jejich vztah zasáhlo několik krizí. Po potratu, který znemožnil další těhotenství, adoptovali Burianovu nemanželskou dceru Emílii. Později jejich manželství ohrozil Burianův románek s herečkou Lídou Baarovou, který však Nina dokázala ukončit diplomatickým zásahem u rodičů slavné herečky.
Odsouzený za smích
Po druhé světové válce se Burianův život dramaticky změnil. Byl obviněn z kolaborace s nacisty – zejména kvůli rozhlasovému skeči, v němž parodoval Jana Masaryka. Skeč vznikl pod tlakem nacistických úřadů, které chtěly mít známé osobnosti na své straně. Přesto byl Burian v roce 1945 odsouzen ke třem měsícům vězení, půlmilionové pokutě a veřejnému pokárání.
Podle pamětníků si ve vězení prožil peklo. Byl terčem šikany a urážek od spoluvězňů. Po propuštění mu byl zabaven téměř veškerý majetek a následujících pět let nesměl veřejně vystupovat. Pro člověka, který celý život zasvětil divadlu, to znamenalo duchovní smrt. Král komiků se přestal smát. Upadl do depresí a krátce pracoval dokonce i v dolech.
Návrat ve stínu smutku
Po skončení zákazu vystupování se v roce 1950 začal pomalu vracet na jeviště – nejprve v estrádách, později i ve filmu. Jeho nejvýraznějším návratem byl film Byl jednou jeden král… z roku 1954, v němž si zahrál po boku Jana Wericha. Ten mu tím chtěl symbolicky odčinit své vlastní poválečné odsouzení Buriana.
Role rádce Atakdále byla připomenutím jeho komediálního génia, přesto šlo jen o stín někdejší slávy. Sám Burian věděl, že jeho humor ztratil onu výbušnost a osobitost, kterou milovaly generace diváků. Přesto se snažil rozdávat radost až do konce – i když bez vnitřního štěstí.
Poslední opona a smíření po smrti
Vlasta Burian zemřel 31. ledna 1962 na plicní embolii. Jeho věrná manželka Nina jej přežila jen o tři měsíce. Našli ji mrtvou na jeho hrobě, kam pravidelně chodila. Jejich příběh skončil tragicky – ale i s dotekem hluboké lásky.
Burianova rehabilitace přišla až po pádu komunistického režimu. V roce 1994 bylo ministerstvem vnitra zrušeno nespravedlivé odsouzení. Král komiků byl konečně očištěn. Dnes se jeho humor opět připomíná a slaví. Zůstává tak v srdcích diváků jako jeden z největších komiků.
Zdroj: denik.cz, plus.rozhlas.cz, medium.seznam.cz
